23.3.2014 - kázání Michala Kitty - Jan 15*1-6


Každý člověk má jistě nějakou vizi. Představu, plán, čeho by chtěl v životě dosáhnout. Díváme se kolem sebe, čteme, slýcháme příběhy druhých, a tak si říkáme tohle by se mi také líbilo, to bych chtěl i já. Platí to i ve vztazích, v manželství. Člověk má nějakou představu ideálního partnera, ideálního uspořádání rodiny. Máme své vize i pro církev – jaká by měla být, jak by měla vypadat.

            Všeobecně se to doporučuje – stanovte si nějakou metu, cíl, kterého byste chtěli dosáhnout, a pak za tím jděte. Cíl vás bude motivovat. Bude pro vás výzvou, lákadlem, magnetem! Obvykle to tak i funguje a není s tím žádný problém, pokud jde o cíle snadné či obvyklé. Horší je to s těmi obtížnými předsevzetími. Když je meta příliš ideální, když se nám nedaří jí dosáhnout, dostavuje se zklamání a frustrace. Člověk sám sobě vyčítá neschopnost nebo obviňuje z neúspěchu své okolí.

            Slyšel jsem v rádiu velmi dobré kázání benediktýnského převora Prokopa Siostrzonka. Zaujala mne jedna ilustrace, kterou bych rád rozvinul do šířky. Velmi zajímavě srovnával dva ruské spisovatele, Tolstého a Dostojevského, ve vztahu k náboženství, k víře. Tolstý věřil, že lepšího světa lze dosáhnout, když lidé budou žít podle vzoru evangelia. Když budou skromní a chudí, na vesnici, ve spojení s přírodou, se zemí. Radil vyhýbat se marnivosti a násilí. Sám na venkov odešel, založil školu pro mužiky, oblékal prostou rubašku, pil ze skleničky, ze které pil před ním syfilitik, aby mu dal najevo, že jím nepohrdá. Tak nám to popsal Masaryk, když jej navštívil v Jasné Poljaně. Dostojevský tomu ale nevěřil. Byl přesvědčen, že tohle k proměně světa v lepší svět nestačí. V románu Idiot vytvořil postavu knížete Myškina. Myškin je ztělesněný ideál. Laskavý, moudrý, chudý. Charismatická osobnost. Velmi se snaží a lidé ho mají rádi, uvědomují si jeho kvality. Ale přesto vše dopadne špatně. Myškinovi se nepodaří získat ženu, kterou miluje, ona umírá a Myškin končí jako šílenec. Říká se, že i starý Tolstý upadl v hlubokou duševní poruchu. Nasedl do vlaku, odjel přímo za nosem, prochladl a zemřel na malém nádraží. Proč? Proč ten tragický konec Idiota?

            Protože vznešené ideály bez napojení na živého Ježíše Krista nic nezmohou. Nečerpáme-li svou sílu z Krista, stáváme se bezmocnými, usycháme jako odlomené ratolesti z vinného kmene.

            Nikdy se nemůže podařit změnit člověka, změnit lidi, pokud jako cíl stanovíme nějaký ideál a chybí přitom živý vztah. Nejlépe se to dá ilustrovat asi právě na manželství. Můžeme mít svou představu, jak vypadá ideální partner. Vědomě či podvědomě ho nutíme, aby ji naplňoval. Ono to tak ale nefunguje, a my časem propadáme frustraci, že není takový, jakého bychom ho chtěli mít. Místo toho je daleko lepší se na něj napojit. Dívat se, jaký je, milovat ho, mít pro něho naději, objevovat jeho krásu, přednosti, obdarování. Zamilovat se do něho, takového, jaký je.

            Křesťanská víra je především vztahem. Na sbory přichází řada farářů, kteří mají hned na začátku jasnou vizi, jak by to mělo být. Jací by měli být farníci, jak by sbor měl vypadat. Ale vzájemné soužití záhy ztroskotá. Zbude rozkol, pachuť nedorozumění, frustrace. Chybí napojení na Krista. Jestli toto je, vize se dostaví. Pokud je větev připojena ke kmeni, vydá ovoce. Plody se dostaví. Nejsme schopni žít podle ideálních vzorů. Jsme schopni nechat v sobě působit životodárnou mízu vinného kmene. Přitéká jakoby zvenčí, od Krista, není z nás. Ale paradoxně musíme být jedním tělem. Není to z nás, ale my se musíme stát součástí tohoto zázraku. Sami nic nemůžeme. Nelze se tím chlubit.

            Hledání ideální církve, ideálního partnera, ideální lidské společnosti vede k šílenství. Nic takového není. Když takto zabíjíme drahocenný čas, uniká nám ten skutečně živý protějšek. Neobjevíme jeho bohatství, jeho krásu. Vztah znamená lásku. Miluji tě takového, jaký jsi. V úzkém spojení společně dosáhneme mnoha dobrých cílů. Bůh si zamiloval člověka v jeho nedokonalosti a hříšnosti. Ne proto, že ztělesňuje vzor. Ježíš přišel mezi nás, sklonil se k nám, kvůli nám samým. To je Boží království. Není to žádný ideál, jak to bude jednou úžasně vypadat. Už se to děje. Teď a tady. Kde je láska ke Kristu, kde je spojení s Kristem a skrze něho s ostatními lidmi, s ostatními ratolestmi vinného kmene. Byla by velká škoda minout se s vámi, bratři a sestry. Minout se s Pánem církve. Minout se s lidmi kolem nás, kdybychom jimi pohrdali, že nejsou takoví, jaké bychom je chtěli. Milujme své děti, své muže a ženy, své rodiče a sourozence takové, jací jsou. Síla k naději, ke změně, k lepší budoucnosti se čerpá ze vztahu lásky. Amen.