23.5.2014 Noc kostelů


Vítám vás na Noci kostelů v evangelickém kostele. Každý rok má tato událost nějaké téma. A protože jde o Noc kostelů, je to téma biblické. Zní: Nechť jsou světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den a noc. Budou na znamení časů, dnů a let. (Gn 1*14) Je to verš z příběhu o Stvoření, který máme hned na začátku Bible. Není to historická zpráva, protože při tom nikdo z lidí nebyl. A není to ani vědecké pojednání, jakýsi pokus odhalit, jak to všechno probíhalo. Mnohem spíše je to slavnostní vyznání víry v Boha. Vyhlašuje se v něm, že Bůh stvořil tento náš svět, abychom v něm měli dobré a krásné místo pro život. Když ještě lidé nevěděli o přírodě a jejím fungování tolik, co my dnes, uctívali mnohé v ní jako božstvo. Třeba slunce nebo měsíc, některé stromy nebo zvířata, hory nebo vodní prameny. A také z nich měli strach. Židé, kteří věřili jen v jednoho Boha, o tom hodně přemýšleli. Chtěli říct ostatním lidem, že se ve světě nemusí bát, protože nám ho Pán Bůh vytvořil jako dobrý domov a všechno v něm má své místo, svůj dobrý smysl. 
Ale povězme si ten příběh stvoření – velice zkráceně – od začátku: 
Na počátku tu nic nebylo – jen Bůh sám a jeho slovo, kterým všechno vytvořil. 
První, co Bůh stvořil, je světlo. Světlo jako takové. Ani slunce, ani měsíc, ani hvězdy. Ty přijdou na řadu až čtvrtý den. Mámě vědět, že světlo nám dává Bůh sám. Abychom viděli a nežili ve tmě, abychom se nemuseli bát. 
Druhý den stvořil Bůh nebe. Protože je nebe modré a občas se z něj vyvalí spousta vody anebo jen tak drobně poprchává, představovali si lidé, že je to klenba nad zemí, která zadržuje vody, co jsou nad ní a brání jim, aby se spojili s vodami dole. Tak vlastně nebe chrání zemi, abychom na ní mohli bezpečně žít. A co víc: I to nebe, které bylo tehdy obecně vnímáno jako sídlo různých bohů, je stvořené a patří k zemi jako její ochrana. 
Ale země jako taková tu vlastně ještě nebyla. Ta se vynoří z moře až třetí den. Vznikne tak, že se vody moře stáhnou na stranu a ponechají zemi její místo. A země se dá na Boží slovo hned do práce: Nechá vyrůst všelijaké zeleni: trávě, stromům, květinám a nejrůznějším bylinám.
A jsme u čtvrtého dne. V něm dá Bůh zazářit na nebi světlům. My víme, že to jsou hvězdy, slunce a měsíc. Ale to se tu neříká. Ta jména, která lidé kdysi vyslovovali s velikou úctou a bázní, se tu vůbec nezmíní. Má nám to říct, že i ta nebeská světla jsou Božím stvořením a jsou tu proto, aby nám dobře sloužila, ne abychom sloužili my jim. Mají svůj úkol: oddělovat den a noc a určovat nám čas. To je to, co jsme si říkali na začátku a co máme tady na tom plakátku.
Pátý den je vyhrazen živočichům. Také všechno, co létá v povětří, plave ve vodě a prohání se nebo jen plazí po zemi, je Božím dílem. Jak se to všechno vyvinulo, se tu nedozvíme. Na to máme přírodopis. Ale důležitější – alespoň z pohledu Bible – je vědět, že i ti nejpodivnější a nejstrašidelnější tvorové jsou jen Boží stvoření, žádní démoni ani raraši, zkrátka: nemají nás děsit. Všichni tu na zemi mají nějaký úkol a my je můžeme obdivovat a mnohé též využívat tam, kde nám mohou být prospěšní. A všichni tito tvorové dostávají Boží požehnání. Co to znamená? Bůh jim dává sílu k životu a přeje jim dobré. Stejně potom vybaví i nás, lidi.
O stvoření člověka se mluví nejvíce. To už jsme v šestém dni. 
Předně se říká, že Bůh stvořil člověka ke svému obrazu. To neznamená, že Bůh vypadá jako člověk. On sám není součástí stvoření. Je jeho Stvořitel, ale i milující nebeský Otec. Je pro nás nepředstavitelný, a přece je nám blízký. Jak tedy můžeme být Božím obrazem? Máme být Bohu podobní tím, že budeme ve světě také dělat dobré a krásné dílo a budeme druhým přát dobré. To samo je veliký úkol, ale hned dostáváme ještě další: dobře se starat o všechno tvorstvo i o celou zemi. 
Také je zdůrazněno, že Bůh člověka stvořil jako muže a ženu. Jsou každý jiný, ale patří k sobě. Kousek dál se říká, že si mají navzájem pomáhat. Nemá jeden druhému vládnout, ale mají si být rovni. Proto se tu nezmiňuje, že jsou různé druhy člověka – rasy, národy a národnosti. U zvířat je ta rozmanitost naopak zdůrazněna. Mezi lidmi ale odlišnost nemá vést k oddělování, nýbrž ke spolupráci. Proto máme vidět jen ten základní rozdíl: kluk nebo holka, ale ani tak se jeden nad druhého nesmíme vyvyšovat, ale máme si mezi sebou vytvářet dobré vztahy.
A konečně Pán Bůh lidem žehná. Bez Boží pomoci a dobrého vybavení k životu by člověk ten svůj úkol na zemi nezvládl. Ale Bůh nám žehná, dává nám svou sílu, přeje nám dobré a povzbuzuje nás, abychom život dál rozmnožovali.
Boží dílo končí až v sedmém dni. Tehdy se slavnostně konstatuje, že vše bylo dokončeno, je to hotové. Bůh přestal tvořit, a proto sedmému dni požehnal. Ještě jednou se mluví o Božím přání dobrého a síle k životu. Tentokrát se týká celého dne. Přestat znamená v původním jazyce Bible také odpočinout. Bůh jistě nemusí odpočívat. Ale i v tom nám jde příkladem. Odpočinek znamená pro člověka načerpání sil a také čas přemýšlet: o tom, co už je hotovo, o tom, co je před námi, i o tom, kdo nám dává tento krásný svět. Zkuste o tom také přemýšlet.