16.11.2014 - kázání Václava Skalického na Žalm 85*9-14 k 25. výročí "sametové" revoluce


Vůči vizím o světlých zítřcích býváme odměření, nedůvěřiví, kdo by sedl na lep utopickým snům o harmonické, dokonalé společnosti! Nejsou i slova žalmu, která jsme právě vyslechli, příliš hezká na to, aby se jim dalo věřit? Není to pouhé nábožné blouznění, mnohokráte v dějinách opakované, které vlastně k ničemu kloudnému nevedlo? Dříve než vyřkneme své ano či ne, vraťme se ještě k našemu textu, k Žalmu 85. Přečetl jsem totiž pouze jeho druhou polovinu, přičemž to co jí předchází, zní zcela jinak. Je to nářek, žalozpěv nad vlastním ponížením, příkořím, útiskem. Boží lid je v krizi, v průšvihu. Mohli bychom z židovské historie odhadovat, o jakou pohromu asi šlo. A vybírali bychom z dlouhého seznamu…Ale ono to vlastně není až tak podstatné. Pozoruhodné je, že to kolektivní úpění, výčitky vůči Bohu a prosby, aby je z toho marasmu vytáhl – to vše je náhle přerušeno. Nastává zlom, v textu (i v tom původním) je mezera. Na scénu vystupuje tajemná, neznámá, snad prorocká postava, zcela se mění tón řeči i její adresát. To je to vznešené a krásné zvěstování, to je ta druhá polovina. Zvláštní je, že nejde o přímou Boží řeč, neslyšíme žádné prorocké: „Toto praví Hospodin“, vlastně ani o modlitbu moc nejde. Spíše o jakousi promluvu jednoho člověka ke zdeptanému společenství, zástupnou odpověď na modlitbu lidu. „Já to vím, bude lépe, co lépe - přímo skvěle, Bůh je vám nablízku, vždycky byl a také bude, záchrana je na dosah, jen Mu důvěřujte a nedělejte už ty pitomosti, kvůli kterým jste tam, kde jste.“ „Setkají se milosrdenství a věrnost, spravedlnost s pokojem si dají políbení. Ze země vyraší pravda, z nebe bude shlížet spravedlnost.“ 

            I velký skeptik přizná, že zvraty k lepšímu v dějinách někdy nastávají. My si připomínáme jeden z těch zásadních v naší historii, Sametovou revoluci (moc se mi to označení líbí). Připomínáme si i velké vize a očekávání s ní spojená. Ovšem podobně jako v našem žalmu je dobré připomenout, co jí předcházelo, tu temnou první polovinu. Snad se to i děje, nakonec většina vás starších ví o tom hnusném prolhaném normalizačním režimu více než já. Jeho krunýř se až nečekaně rychle rozpadl a najednou tu byl (a stále je) svobodný prostor pro naše plány a představy. Můžeme se sami sebe ptát, jaké vlastně byly. Možnost seberealizace, volného cestování, nákupu kvalitního zboží a zvýšení životní úrovně - to vše se tak nějak splnilo a přesto máme často pocit zklamání, vše mělo být přece ještě nějak jinak. Něco z těch listopadových dní vyvanulo, některým lidem se dokonce po té staré kleci s jistým přídělem potravy stýská.

            Slovo, které se tehdy před čtvrtstoletím asi nejčastěji skloňovalo, bylo „svoboda“. A tu také máme, nebo snad ne? Padla cenzura, špiclování, spousta nejrůznějších zákazů, příkazů a buzerování, státní dohled nad církvemi, všechno skvělé, ale stačí to? Jsme svobodní, je náš národ, naše země svobodná? Znamená to dělat si, co chci, hájit svá práva a nároky? Je svobodná společnost, kde se stará každý o svůj prospěch, o své prosazení a uplatnění, vzrůstá tím obecné blaho? Znamená to vládu většiny nad menšinou?

Je zvláštní, že v té biblické vizi, v poselství 85. žalmu, slovo svoboda nenajdeme. A to v duchovním prostředí národa, který si svobody cení nesmírně, národa, pro který je vyvedení z egyptského otroctví největší událostí v dějinách. Jako by autor tušil, že se s tím slovem musí opatrně. Přesto ji v tom poselství, v té dobré zprávě cítíme. Tam kde panuje v souladu spravedlnost s pokojem, pravda s milosrdenstvím, tam se svobodně dýchá. Z naší zkušenosti víme, jak je někdy těžké skloubit pokoj, mír se spravedlností a pravdu s milosrdenstvím, jak často bývají v napětí. Pro prosazení spravedlnosti někdy narušujeme pokoj a mír. A také pravdou lze někdy ublížit. V opravdu svobodné, harmonické společnosti podle Božího záměru nejen, že tyto principy v žádném rozporu nejsou, ale jdou ruku v ruce, dávají si políbení, prostupují se.  Máme zde něco jako předpoklady svobody, podmínky, za kterých může opravdu rozkvést. K nim patří také víra neboli věrnost, bohabojnost - smíme to předložit světu okolo jako obecnou mravnost, čestnost, spolehlivost? A abychom nezapomněli, podle žalmu s rozkvětem pravé svobody přichází i ta tolik vzývaná prosperita.  Vezmeme-li to jako radu pro nás, usilujme nejprve o pokoj, spravedlnost, milosrdenství a pravdu a dobře se nám povede. „Hospodin dopřeje dobrých časů, svou úrodu vydá naše země.“ Slovy Ježíšovými:“Hledejte především boží království a spravedlnost a všechno ostatní vám bude přidáno.“

Svoboda v poselství Bible neznamená jen stav, kdy nad sebou nemáme bič. Také tímto slovem Písmo poměrně šetří. A tam kde je použito, bývá s dodatkem, komentářem, upozorněním. „Dejte si pozor, aby se vaše svoboda nestala kamenem úrazu pro slabé. Jste svobodni, ale ne jako ti, jimž svoboda slouží za plášť nepravosti, nýbrž jako služebníci Boží. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými. Kde je Duch Páně, tam je svoboda.“ 

Každopádně máme co slavit, bič zmizel, velký bratr nešmíruje. Sice se s otevřením žaláře vyvalilo na denní světlo dosti špíny, ale i tak to stojí za to. Buďme za to vděčni každý den. Nezapomínejme, kolik utrpení a šikanování zažilo těch nemnoho lidí, kteří se o to opravdu zasloužili. A je také na místě zamyšlení, co by za takovou volnost daly velké osobnosti našich dějin jako Hus, Komenský či Havlíček.

Před týdnem jsem měl možnost navštívit muzeum Komenského v Uherském Brodě. Ve vstupní hale mě zaujal jeho krásný citát o svobodě. Přemýšlel jsem, zda-li tam byl i za totality. Když jsem si ho doma vyhledal v plné verzi v Komenského Všenápravě, užasl jsem, co tu někdo napsal téměř před čtyřmi staletími. Posuďte sami: “Lidské povaze je vrozeno, že se dává raději vésti než vléci; a že se dává vésti raději svým než cizím rozumem; a že důvěřuje raději sobě než jiným. Kdekoli se přimísí nějaké nařizování, naše mysl hned cítí odpor a odvrací se; a kdekoli spoléhá, že může postupovat vlastním vedením, opouští vůdce…Naprosto tedy musíme směřovat k tomu, aby se lidskému pokolení vrátila svoboda myšlenková, svoboda náboženská a svoboda občanská. Svoboda, tvrdím, je nejskvělejší lidský statek, stvořený spolu s člověkem a od něho neodlučitelný, pokud není člověku souzeno zahynout.“

Využijme tedy volný prostor k hledání pravé svobody, k naslouchání Božímu slovu, které k nám promlouvá jako ke svobodným bytostem, k popostrčení společnosti směrem k těm krásným vizím, které nám Písmo staví před oči. Amen.