6.12.2015 - Filipenským 4*4-7


Když slyšíme tato povzbudivá apoštolova slova, uvědomujeme si, jak velice je potřebujeme slyšet. Víme, jak nelehké a nesamozřejmé je nenechat si vzít radost a důvěru, naději a trpělivost. I když nejsme žádnými nováčky na cestě víry, přece si uvědomujeme, jak jsme vlastně stále na začátku. Stále znovu si musíme připomínat ty základní články víry, které jsme z Písma vyčetli či vyposlechli. Stále znovu musíme bojovat se svou leností, abychom nezůstali stát někde stranou či se naopak nedali strhnout davem a nešli s ním odlévat zlaté tele. Stále znovu musíme prosit o sílu a odvahu žít podle evangelia. Ano, víme, kde pramení ta neutuchající radost, ke které nás Pavel zve, a přece máme tak často strach napít se dosytosti, aby nás snad někdo nepovažoval za blázny.

Nechme se tedy povzbudit, nechme si znovu ukázat ke zdroji té nebeské radosti a nebraňme se jí. Náš Pán je nám blízko. Je blíž než všechna štiplavá slova posměváčků. Dokonce je blíž než ti naši nejbližší, kteří by nás mnohdy chtěli mít jen sami pro sebe. Náš Pán je s námi v našich problémech, vstupuje do všech našich životních zápasů a nese je s námi. Je nám přítomen v nemoci i ve smutku, nebo když si nevíme rady. To je konkrétní pomoc a posila, která je nám nabízena ve všech situacích našeho života. To je zkušenost víry, kterou smíme přijímat, prožívat a také předávat druhým – stejně jako to dělal apoštol Pavel. To je ten základ radosti i navzdory trápení, bolestem a všelijakému ohrožení. Vždyť sám apoštol psal tato slova vyznání a povzbuzení z vězení, kde čekal na soud a vůbec nevěděl, zda ho nečeká trest smrti. Místo stýskání na svůj úděl, místo proseb o pomoc či přímluvu, ano místo dojemných slov loučení, vybízí apoštol k radosti, protože je jí sám plný, protože ví, že právě v pronásledování a utrpení je svému Pánu nejblíže a překypuje touhou sdílet tuto radost navzdory také s ostatními.

A tak se radujme, bratři a sestry, radujme se v Pánu. Tou radostí, kterou nám On sám vkládá do srdcí, radostí z jeho blízkosti, z jeho mocné obnovující a pozvedající přítomnosti. Radujme se, protože máme Pána, který všechno naše trápení a bolest vzal na sebe a nese to s námi. Proto nemůžeme být zklamáni a poraženi, proto nemůžeme zůstat opuštěni a zapomenuti. Nechme se touto nadějí nést a také ji sami nesme všem, kdo ji tak zoufale potřebují.

Ale čiňme tak s mírností, nikoli s vnucováním a agresivně, ani s podbízivostí či lidovou moudrostí, že s úsměvem jde všechno líp. K té hluboké radosti můžeme druhé pozvat jen svou vnitřní přesvědčivostí: mírností, laskavostí, dobrotivostí, vstřícností a smířlivostí. Porozuměním pro trápení a slabosti druhých. Vždyť ten, kdo je mírný, nečíhá na chybu druhého, aby mu ji vmetl do tváře, nevyhledává sváry, nestojí urputně na svém, ale naopak šíří kolem sebe důvěru a klid, a tím vlastně požehnání celému světu.

Náš svět je rozčilený a rozdělený. Lidé jsou nervózní. Stálý spěch vede všechny k podrážděnosti a prudkým výměnám názorů. Ale ten, kdo se v Kristu raduje, kdo získal jeho zásluhou, jeho darem mírnost a vnitřní rozvahu, ten může vnášet do tohoto světa lásku a pokoj, které v něm tolik chybí. Vždyť Kristus nás nenaplnil svou radostí jen proto, abychom zvládali své starosti, svůj neklid, ale aby skrze nás proudila také dál. On chce být Spasitelem a Dárcem pokoje všem lidem. A my o tom máme druhým – s mírností a vnímavostí pro jejich potřeby – svědčit. My mu máme upravovat cestu k srdcím ostatních. Máme rozsévat lásku uprostřed lhostejnosti a nezájmu, hledat nové cesty k druhým. Spousta bídy a hrůzy, kterou svět prožívá, je způsobena tím, že lidé mají strach, že ztratili naději a výhled do budoucnosti. Co lepšího můžeme světu nabídnout než jistotu, že Pán je blízko, že mu záleží na jednom každém z nás, že má naši budoucnost pevně ve svých rukou a chystá pro nás to nejkrásnější společenství ve svém království.

Slovo o blízkosti Boží v Ježíši Kristu je slovem osvobození. Vyvádí nás ze strachu a obav a staví opět do služby. A na tomto základě, v radosti z evangelia o Ježíši Kristu, který s námi nese každou naši bídu, pak apoštol může říci: Netrapte se žádnou starostí. Sami dobře víme, jak nás nejrůznější starosti zaměstnávají, berou nám čas na druhé i na klidné ztišení, dusí v nás radost a ženou k neklidu a zmatku. Často nám nedovolí ani na chvíli se zastavit, zhluboka se nadechnout. Proto nám apoštol připomíná Ježíšovu výzvu: Nestarejte se… ale také nám ukazuje cestu k nadhledu a spočinutí, když říká: v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. Ano, bratři a sestry, modlitba, důvěrné spolehnutí na Boží pomoc a ochranu, je cestou ze starostí a úzkostí. Modlitba je krok směrem k Bohu, k našemu Zachránci, který stojí u dveří a tluče, abychom jej vpustili dál. Své starosti a bolesti můžeme vložit na jeho bedra. Vždyť kvůli tomu přišel a vždy znovu přichází. V modlitbě se vždy znovu odehrává zápas o dar pravé radosti, v děkovné modlitbě se učíme znovu se spoléhat na Boží blízkost v Ježíši Kristu. Jeho přítomnost prozařuje každou temnotu a má moc vyhánět každou bázeň a starost.

S radostí v Kristu úzce souvisí zaslíbení pokoje, který převyšuje každé pomyšlení. Je to pokoj, který člověk smí zakoušet i uprostřed nepokoje, uprostřed sevření a bezmoci. Je to pokoj, který není závislý na lidské situaci, ale který přichází vždy nově a nečekaně jako ovoce víry v přítomnosti Ježíše Krista. Při Ježíšově narození zpívaly nebeské zástupy: Na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení. Ježíš Kristus je nejen znamením pokoje, ale v Něm je pokoj skutečností. Je to naplnění. Když přichází vzkříšený Kristus mezi ustrašené učedníky, vyhlašuje jim pokoj. A právě tak vstupuje i dnes do našich životů s darem pokoje, který opravdu převyšuje lidský rozum. Jenom pokoj Boží vysvobozuje z pochyb, nejistoty, starostí a všelijaké nouze.

Otevřme se i my - v důvěřivém spolehnutí víry - otevřme se evangeliu o přicházejícím Pánu - Ježíši Kristu, který pro nás sám sebe zmařil, v podobě člověka se ponížil a v poslušnosti podstoupil i smrt na kříži, aby nás v našem zápase o pokoj, nenechal samotné. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit naše srdce i mysl v Kristu Ježíši. Amen.