14.5.2017 - 2. část překladu kázání Heather Shortlidge, farářky z Annapolis na Pláč 2*10-17


Naše Písmo je plné Boha,

jenž daroval dítě staré dámě -
Její jméno byla Sára a byla tak šokovaná, že se tomu v duchu smála,
ale také Boha, který způsobil velkou pohanu dívce, jenž otěhotněla jako čistá neprovdaná panna.
Ten stejný Bůh, který nás vyzývá, abychom opustili všechno a následovali ho,
ten stejný Bůh, který rozdává chléb v pustině.
Ten stejný Bůh, který se projevil o Velikonocích
je to ten stejný Bůh, který opouští a je opuštěn na Velký pátek.

 

Následujeme hrůzu nahánějícího Boha,
u kterého je těžko nalézt, těžko říct co udělá příště.
Bůh je vždy
ten vně nás.
A my se nikdy nestaneme Bohem.
Bez ohledu na to, jak moc čteme Bibli.
Bez ohledu na to, jak moc se modlíme.
Nikdy nejsme Bohem. Bůh je vždy neuchopitelný.

 

A pokud Bůh začíná byt příjemný a podobný nám samým,
víme, že si tvoříme svého Boha,
který však s opravdovým Bohem nemá nic společného.
Jedna z mých oblíbených spisovatelek Anne Lamotte to říká takto:
"Můžete bezpečně předpokládat, že jste stvořili Boha, ke svého obrazu,
pokud se ukáže, že tento Bůh nenávidí úplně stejné lidi, které nenávidíte my. "

 

Následujeme Boha, který je schopen všech přeměn a obratů.
Boha, který je uprostřed trosek tohoto světa.
Boha, který zvládne urážky a zlobu utrápeného pisatele.
Boha, který dokáže zvládnout náš vztek a frustraci.

Pisatel knihy Pláč byl smutný.
Mlátil kolem sebe.
Obviňoval Boha.
Uprostřed své neuvěřitelné bolesti,
jsme mu v tom podobní.
Je to všechno součástí toho jak naříkáme.

 

 

Ale tento měnící se neuchopitelný Bůh, kterého následujeme
Je schopen vzít od nás všechen naš hněv a obviňování.
Naše urážky a naší nedověru.
Mění sutiny v něco nového,
něco krásnějšího, než jsme si kdy dokázali představit.

 

Pisatel knihy Pláč však nebyl schopen poodstoupit – byl příliš zanícený, příliš zraněný,
aby mohl pomyslet, že Bůh stojí vedle něho v sutinách města.
A to je jedna z nejnebezpečnějších věcí, které můžeme udělat
když jsem s někým kdo je uprostřed trápení -
snažit se vnutit mu/jí myšlenku na lepší vyhlídky;
snažit se zakrýt, popřít to co cítí
říkat mu/jí, že Bůh má plán;
že to špatné Bůh dopustil, aby tím mohl ukázat na něco dobrého.
Církev ubližuje lidem, pokud říká tyto slova takto.
Církev ubližuje lidem, pokud říka tyto slova takto!

 

***

Krátce poté, co se před třemi lety přistěhovala,
byla moje sousedka Tina propuštěna z práce.
Byla to dobrá práce, která jí umožnila koupit si vlastní byt
a žít finančně nezávisle svůj život.

Proto si po propuštění Tina našla tři různé práce na částečný úvazek, aby vyšla –

pracovat obchodě s použitými díly do aut díly během dne,
doručovala pizzu pro Papa Johnse v noci,
a pracovala jako pokladní v supermarketu o víkendech.

 

Když se minulé jaro rozbilo její tepelné čerpadlo,
rozhodla se, že bude raději dál splácet hypotéku
než si nechat opravit topení,
což znamená, že žila ve třetím patře
v létě bez klimatizace A celou zimu bez tepla.
Dokážete si představit, že zůstanete v mrazivé noci úplně bez tepla?

 


Přesto, že se Tina obrovsky snažila udržet si bydlení,
Banka ji vystěhovala k 15. lednu.
Tina je pracovitá, čestná a pro svět neviditelná žena -
nemá sílu obchodních řetězců, aby se probila striktním systémem.


O prázdninách jsem vyprávěla Tinin příběh několika blízkým přátelům.
Byla jsem naštvaná, že nemůžu ty věci změnit.
Lidé ze sboru slyšeli ode mě její příběh také
a co následovalo mě stale dokola rozechvívá i nyní.
Během celého roku děti shromažďovali našetřené korunky
A v prosinci je spočítaly,
A potom se společně domluvily, na který účel je darují.
V letošním roce se rozhodly dát je právě Tíně.
Děti se u mě objevily na Štědrý den s penězi v obálce,
Více než 200 dolarů pro cizího člověka, s nímž se nikdy nesetkaly.



Běžela jsem za Tínou a podala jí obálku.
Vzalo jí to řeč.
Jen o pár hodin dříve, ji totiž praskla jedna pneumatika
A bez auta by si nemohla udržet svou práci rozvážení pizzy.
A bez této práce by nepřežila.

 

Když se setkávám s lidmi, jako je Tina, chce se mi křičet.
na banky, která tvrdě odmítají pomoci ženě, která se snaží tvrdě pracovat,
na zaměstnavatele, kteří platí almužnu a né plat.
Na všechny lidi v tomto městě, kteří mají víc, než potřebují

Zatím co tolik lidí zápasí, jen aby přežili.

 

Stěžujeme si, že svět je tak tvrdý, neoblomný.
Na to, že systém není nakloněný “neohroženým dívkám”,
Prchajícím rodinám jako jsou Garciovi,
nebo není nakloněn například Tíně.
Ukazujeme (míříme) prstem.
Mohli bychom dokonce obviňovat Boha.
Pisatel knihy Pláč to tak udělal.

Řekl Bohu, že neodvedl dobrou práci,

že se neukázal,

že nepomohl od nepředstavitelného utrpení lidem, kteří trpěli.

 

My z presbyterní církve jsme rádi trochu zdvořilejší.
Nepříjemné věci trochu přizdobíme a použijeme promyšlená slova a eufemismy,
jen poslouchejte naše modlitby – jak uctivě a zbožně voláme k Bohu tím správným způsobem.


Ale pisatel knihy Pláč pouští všechno ze sebe ven.
Je až drsně upřímný.
Volá na Boha. Volá na proroky.
Jak jsi to Bože mohl dopustit? Zuřivě křičí.




Myslím, že takto vypadá upřímná víra
a takhle zní upřímný nářek-pláč.
Křičte. Pusťte to ven.
Překročte zavedenou zbožnost, zejména pokud se to týká Boha.

 

 

To neznamená, že všechny naše otázky budou zodpovězeny.
Neznamená to, že se Bůh se objeví, jak my ho očekáváme.
Ale je to takový poctivý způsob skutečného nářku,
který udržuje srdce pružné,
který udržuje srdce otevřené pro ostatní.

 

Pokud je srdce přetížené,
plné hněvu, bolesti,
nemůže zůstat otevřené světu,
není ani schopné přijmout uzdravující péči, kterou tak zoufale potřebuje právě v tu chvíli!


Shrňme si hlavní body dnešního textu.
Vykřičet se. Pusť vše ze sebe ven.
Ukázat Bohu, že máme vztek
-že ženy stále bojují, aby mohly být součástí vedení
-že se děje rodinám, to co rodině Garciových, musí volit mezi nájmem a chlebem
-že ženy jako je Tína stale tvrdě narážejí.
.

 

Buďme upřímní. A pojďme být skuteční.
Nebojte se volat přímo k Bohu,
který je pro nás někdy tak nesrozumitelný.
Protože já nemám pochyb o tom, že Bůh je uprostřed trosek -
nemám pochyb, že Bůh zvládne pobrat všechnu bolest, kterou mu předložíme.