1.2.2009 - kázání vikářky Kateřiny Frühbauerové - Lk 15,1-3.11-32


Sestry a bratři!

         Milosrdný otec je v podobenstvíBůh. Tak se ptám: kdo je milosrdný otec dnes? Také Bůh. Bůh zůstává stejný.

         A kdo jsou vlastně ti všichni, kteříměli tenkrát slyšet podobenství o dvou synech? Farizeové, zákoníci, celníci ahříšníci. Lidé, kteří se spolu učili mluvit. Kdo má poslouchat podobenstvídnes? My, kteří tvoříme církev. Jsme těmi, kdo mají luštit, co podobenstvízpodobňuje. Podobenství ukazuje společenství jednoho domu. Církev má být jakorodina shromážděná kolem jednoho stolu, bez výčitek, ale v duchu Božím. Ave stálém ptaní, co nám Kristus chce tím či oním podobenstvím říct. Dnes, tady,konkrétně. Zvu vás tedy k dobrodružství společného hledání tajemství.

         Koho by Kristus mohl myslet tím mladšímsynem? Mezi jeho posluchačstvem byli lidé, kteří se vymykali průměru. Byla tojednak náboženská elita. Odlišný byl i jejich opak - všichni, kdo ve svémživotě třeba i na čas nahradili Boha něčím, co nebylo Bůh. Třeba vlastnímúspěchem v podnikání, politice, v rodině, v církvi. Obecně takovýmlidem říkáme hříšník. Tak se ptám: Kdo by byl mladší syn dnes? Zase bychpoužila ten nejobecnější termín hříšník. Každý, kdo ve svém životě třeba i načas nahradil Boha něčím, co nebylo Bůh. Třeba vlastním úspěchemv podnikání, politice, církvi, diakonii.

         To je jeden syn, ten mladší. Koho byJežíš mohl myslet tím starším synem? Náboženskou elitu tehdejšího Izraele.Zákoníky, farizeje a další. Jejich velký problém byla přikázání. Obrazněřečeno: přikázání byla myšlena jako hůl, o kterou se člověk může opřít aulehčit si tak cestu. Jenže oni požívali přikázání k tomu, aby ukazovalina všechny, kteří s těmi přikázáními nedokázali nakládat podle přesvědčenífarizeů. Nedá mi to, abych se nezeptala, jestli dnes jde potkat takovéhostaršího syna. Je to ten, kdo soudí druhé, aniž by k tomu měl sebemenšíprávo. Nikoliv důvod, ten se vždycky najde, ale právo.

         Proč vlastně mluvit o starším synu?Proč jej evangelista neškrtl? Vždyť příběh o dvou synech a otci by byl úplný ibez vyprávění o starším synu. Ale víte, proč se o něm přesto hovoří? Starší synje totiž výstraha pro církev. Stačí se podívat, jak je vykreslen. Každá výpověďo něm je velmi precizně formulovaná. Starší syn má probléms milosrdenstvím. Milosrdenství je pro něj těžko přijatelné. Když se vrátilmladší bratr, dokázal se starší pouze naštvat. A já mu rozumím mu, velmi murozumím. Ten druhý se provinil, měl by tedy pykat. Starší syn měl ale hlavuplnou hněvu. Cítil se ohrožen. Už dávno škrtl tohoto bratra ze seznamusourozenců. Všimněte si, co řekl otci: Ale když přišel tenhle tvůj syn.To je opravdu tvrdá řeč. Všímejte si dál: Neřekl otci Otče nebo Táto. Osloveníchybí. Neřekl Když přišel tenhle můj bratr. Řekl: Ale když přišel tenhle tvůjsyn. To je opravdu rozdíl. Neměl bratra,vrátil se jen syn starého muže. Možná měl starší syn dojem, že pracuje ustarého cizího muže. Byl stejně rozhněvaný jako Jonáš. Štvalo je otcovomilosrdenství. Je lidské se domnívat, že hříšník by měl za svůj hřích pykat,aby byla na světě také nějaká spravedlnost. Ale není to v souladu s tím,jak o Bohu a jeho záměrech s každým mluví Písmo. Bůh řekl Jonášovi: Jedobře, že tak planeš? A otec domlouval staršímu synovi: Máme proč se veselit.

         Ještě chvíli zůstanu u toho staršíhobratra nebo chcete-li syna. Chci mudát částečně zapravdu. Starší bratr vidí velmi ostře. On opravdu je průšvihodejít ze společenství s Bohem. Je to nebezpečné. Stejně tak se ale staršísyn s pravdou míjí. Nemá pravdu, když bratra za jeho chování odsuzuje.Otec ví o chybách mladšího syna. Bůh ví o hříchu svých dětí. Otec ale vidí, žemladší syn přichází zpátky. Bůh ale vidí, že jeho ztracené děti přicházejízpátky. A Kristus mluví o radosti z nalezeného ztraceného dítěte Božího.Jak se Bůh raduje a jeho služebníci s ním.

         Dovedu si představit, že by se staršíbrat mohl zachovat jinak. Starší syn mohl bratra přivítat. to ale předpokládáschopnost učit se odezíráním ze skutků otce. Učit se, co je to milosrdenství.Učí se starší bratr od otce, od Boha? Možná ano, možná ne. Příběh končí v nejnapínavějšímmístě. Starší syn dostává lekci o milosrdenství. Jestli se z ní něconaučil, to se ale v příběhu neříká. Možnost učit se od Otce je otevřená anikdy není pozdě začít se učit. Právě takhle se má učit církev. Máme se vydat nadobrodružnou cestu, hledat, co skrývá příběh pro nás tady a teď. A učit sevidět Božíma očima. Očima plnýma lásky. Jestli jsme na cestě takového učení, sepozná někdy velmi rychle. Do shromáždění přijde někdo, kdo sem běžně nechodí.Jak na něj budeme reagovat? Můžeme říct: Jsi tu dobře. Vítej, bratříčku,sestřičko.

         Vrátíme se zpátky k příběhu adívejme se na otce. Je to otec a má potíže se syny. Co otec cítí, když vidíkluky mimo domov? Cítí lásku. Vybíhá ven. Přichází k nim, dává jim znát,že je miluje. Vychází k oběma synům. Jen o tom mladším je to řečenovýrazněji. Ale oba dva na tom byli tak, že s Bohem nepočítali. Mladší synv té zemi, kam odešel, aby byl sám. Ten starší nepočítal s otcem vesvých plánech. Bůh vybíhá k člověku, který ho nějakou dobu předtím odepsal.Bůh ho neodepsal.

         A co čeká mladšího syna, když se kotci? Přijetí. Přijímá ho. Bezezbytku. Nepřehrabuje se v minulosti. Pro něj je důležitější přítomnost. Jeto tak důležité! Bůh se nepřehrabuje v naší minulosti. Důležitá jepřítomnost, která otevírá cestu k budoucnosti.

         A co bylo pak? Radostné rodinné hemženíse spoustou jídla - neboli hostina. Radosta jásot nad tím, kdo se vrátil.

         Co nám říká příběh o dvou synech aotci? Záleží na každém, kdo příběh čte. Co ten příběh tají pro něj. Kde on sámsebe nachází. Pro ty, co byli v dálce a vrací se, může příběh volat neboj se.Možná s úzkostí, ale s důvěrou můžete jít domů. Bůh, otec, se již navás těší. Dokonce vás nenechá dojít až domů a zaklepat, udělat ten nejtěžšíkrok z celé cesty. Ušetří vás toho, vybíhá vám vstříc. Ještě než začnetekoktat své vyznání, už budete v jeho náruči, na cestě domů, vedenis důstojností dětí.

         Pro starší syny může příběh mluvittřeba takto: Dívejte se. Dívejte se na mladší bratry očima otce. Těma očimalásky. Přijměte mladší bratry. Dejte prostor milosrdenství.

         Všem bez rozdílu říká příběh toto: Hostina. Jste zváni k hostině.všichni jsme zváni k hostině. Ať se cítíme jako mladší syn, starší syn, otecnebo služebníci. Jsme zváni. k hostině slova Božího, hostině Večeře Páně,hostině v Božím království, k hostinám v našich rodinách,k povídání a kávě po bohoslužbě.