3.6.2018 - zkrácené kázání Tomáše Vítka na Matouše 21*12-16


Když se tehdy setkával s lidmi v chrámu, pobíhaly kolem něj vyřvávající děti. Křičely „Hosanna". Váženým lidem to vadilo. Koho nám sem ten Galilejský ještě natahá?

Ctihodní členové chrámového představenstva nejsou zdaleka jediní, komu vadí rozptylování dětmi. Vzpomeňme na Ježíšovi nejbližší. Jednou začnou odhánět rodiče, kteří přináší děti, aby jim požehnal. Vždyť jsme uprostřed kázání... běžte s těma děckama domů a nerušte nás! A nejen tehdy slyší: Nechte děti přicházet, protože jejich (!) je království boží. Jindy zas vezme dítě do náruče, aby odpověděl na jejich otázky po lidské významnosti. A jednou to pak řekne úplně naplno: Nebudete-li jako děti, nevejdete do království božího.

Zavřeno bude napsáno na cedulce na božích dveřích pro ty, kdo přijdou se svou velikostí, rozumností, vzděláním, vybraným chováním či dospěláckým taktizováním. Zavřeno pro všechny, kdo přijdou se svým konfirmačním, maturitním, vysokoškolským či jiným vysvědčením. Zavřeno pro všechny, kdo se naučili

spořádanému chování a nemusí kazit atmosféru tím, co si doopravdy myslí a co doopravdy cítí. Zavřeno pro všechny, kdo už vyrostli a dokáží se usmívat, i když jsou uvnitř rozervaní na cucky.

Ježíš bere do náruče dítě, ale nejde o to jedno dítě. Jde o vás jako děti, moji milí učedníci. Chcete-li: Jde o dítě ve vás - v každém z nás. Někde tam je.

Pramálo jsme tedy vyzýváni k nějakému nostalgickému vzpomínání na dětství. Jde o dítě v každém z nás. Některé je až příliš umravněné, skoro jak v domácím vězení. Ale je tam. A nejpozději u boží brány se dostane určitě ke slovu. Snad dřív. Snad to není ztracené.

Děti kolem Ježíše v jeruzalémském chrámě volali: Hosanna. To znamená: „Zachraň nás".

To je volání dítěte v nás. V kostele by měl být prostor, v němž tato prosba může vždy zaznít. K čemu by nám náš kostel byl, kdybychom tuhle dětskou prosbu pokaždé polkli a nevyslovili? Zachraň mě, prosím!

Bůh si vybuduje mocný val výkřiky nemluvňátek a kojenců, praví starý Žalm. Výkřiky dětí v nás vítězí Bůh proti našim největším nepřátelům. Těmi nejsou žádné armády cizinců či cizí tajné služby. Jsou to velcí lidé v nás, kteří vysvětlili tomu malému dítěti, že musí něco znamenat a přizpůsobit se všem požadavkům zvenčí. Rozumně vyložili dítěti, že skončila jeho vývojová fáze. A Hosanna se nekřičí - smiluj se nade mnou... se nežádá.