8.3.2009 - kázání Kateřiny Frühbauerové - Marek 12*1-12


Z podobenství o vinici jsou nejvýraznější dva motivy - soud a milosrdenství. Jsou to dva velké motivy. Soud nad nájemci vinice z podobenství přímo duní. Milosrdenství je v něm něco jako pro sbor hudbu komorní a. Je skryté, ale všichni se podle něj stále dolaďují. Pojďme se tedy věnovat tomu skrytému, co příběh nese.


Klasický výklad podobenství zní takto: majitel vinice je Bůh, jeho milovaný syn Ježíš Kristus, služebníci a poslové jsou proroci, vinice sama je Izrael. To je tedy klasika a já u ní dnes zůstanu. Boží milosrdenství se v podobenství proměňuje. Někdy je slyšet víc nebo míň. Přesně tak, jak jej potřebujeme slyšet.


Tak tedy první zaznění milosrdenství. Majitel vinice nejprve sám osobně všechno připravil. Vše bylo v nejlepším pořádku. Pak odcestoval. Bůh nejprve vše osobně sám stvořil. A pak - co bylo pak? Dal lidem šanci, aby si taky spravovali svoje věci. Jen ať osvědčí své vlastnosti, své schopnosti, které jim Bůh dal! Jen ať ukážou, co se v nich ukrývá za talent. Bůh dal člověku svobodu, šanci hospodařit s tím, co umí, s tím, kdo je. ukaž, člověče, co v tobě dříme! Pracujte na mé vinici! to je také milosrdenství. Bůh nejde proti tomu, co je nám vlastní, respektuje nás jako osobnosti. Bůh nám dává nám šanci rozvinout dary nám svěřené. Boží milosrdenství nás tedy respektuje. Dává nám šanci rozvinout se.


Boží milosrdenství se ozvalo druhé: Bůh, vinař, předem připravil všechno tak, aby se člověk, nájemce vinice, nepředřel. Ta nejhorší práce je hotová. Všechno je vykopáno, upraveno, zasázeno. Boží práce a lidská péče rovná se úroda. A tak to bylo i tady. Bůh založil vinici a vše připravil, nájemci vinice se starali a byla úroda. To je taky Boží milosrdenství, vidět, jak vlastníma rukama spolupracujeme s Božím dílem. Boží milosrdenství nám dává možnost spolupracovat s Bohem.


Boží milosrdenství se ozývá potřetí. Boží milosrdenství je i o trpělivosti počkat si na ten správný čas. Majitel vinice si o nájem si řekl až v příhodný čas. To znamená - po úrodě. Nikoliv rok po vysazení vinice. Majitel si prostě počkal, až budou mít z čeho dát dohodnuté nájemné. To nájemné vyjadřovalo vztah majitele vinice a nájemců vinice. Na tom, aby vinice vznikla a rodila, se podílel jak majitel, tak nájemci. Oba by tedy měli mít něco ze své práce. Majitel vinice poslal své služebníky, aby vybrali předem dohodnutý nájem. Jaký nájem měli vlastně ti nájemci platit Bohu? Čím je povinen Bohu ten, kdo pracuje svojí vírou a skutky na Božím díle mezi lidmi? Co předem dohodnutého máme dát Bohu? Ježíšovy posluchače by nejspíš ihned napadly oběti. Obětovat Bohu nějakou tu ovci nebo aspoň holoubka. Farizeové by řekli: na co oběti! Stačí se pomodlit, místo holubičky obětuj Bohu modlitbičku a je to. A nebo udělej něco pro druhé! Obětuj Bohu svůj skutek! Ale mě by u toho napadlo: bude to stačit, jenom něco obětovat? Nájem, nájemce, pronajímatel - to všechno předpokládá smlouvu. A smlouva je i v pozadí podobenství o vinici. Smlouva uzavřená na Sinaji. Nemyslím si, že by ten nájem měl být vyjádřen počtem obětí nebo přesným počtem modliteb denně. Měl být vyjádřen nepřerušeným vzájemným vztahem. Boží milosrdenství je tedy trpělivé.


Boží milosrdenství se ozvalo počtvrté: Nájemné je také připomínkou milosrdenství Božího. Nejsi majitel. Na tobě neleží hlavní zodpovědnost. Ale zároveň je nájemné odrazem závislosti na majiteli. A uznávám, že tato stránka nájemného není právě příjemná. V člověku, ve mě, je i touha po naprosté nezávislosti. A někdy si myslíme, že jenom my jsme pracovali. Co s tímhle vědomím, že Bůh chce, abychom věděli, že i on má podíl na naší práci? V zásadě jsou možné dvě varianty: Buď říct Ano, na všem, co se mi povedlo, jsi pracoval se mnou Bože. pojď, budeme se spolu radovat z naší spolupráce. Nebo lze říct: Všechno, co jsem dokázala, dokázala jsem sama a sama si to taky oslavím. Tahle druhá varianta znamená přehlížet, že Bůh také pracoval. Že někdy tu nejtěžší část práce udělal za nás. Že posílal své slovo. Že podporoval v dobrém, že ukazoval, co je dobré. Že zařídil a načasoval ta správná setkání, která se udála a nasměrovala. Boží podíl na naší práci lze tedy buď přijmout nebo odmítnout.

Tu odmítací variantu si vybrali i nájemníci vinice. U nich se projevila trhlina mezi tím, co říkali a tím, jak se chovali. byli to nájemci, co se chovali jako majitelé. Byli to věřící, co se chovali, jako kdyby jim církev patřila. Přicházeli proroci a připomínali jim, jak to bylo s tou vinicí. Že patří Bohu. To je také Boží milosrdenství, když přijde impuls, který nám pomůže napravit to, co jsme pokazili. Boží milosrdenství nás napravuje.


Boží milosrdenství se ozvalo i po páté: Boží milosrdenství narazilo na tuhý odpor. Nájemci vinice se odhodlali k násilné akci. Násilí se stupňovalo. A majitel vinice osvědčil své milosrdenství. Měl plné právo říct - tak a dost. Měl plné právo stanovit hranici - třeba třikrát a dost. Měl plné právo zakročit silou - ale on to neudělal. Bůh dává přednost nenásilí, mírnosti, spoustě šancí pro nás. To je milosrdenství, splést se a přesto dostat šanci. Dostat další možnost volby. Ale milosrdenství není hloupost nebo projev nezájmu. proto majitel vinice poslal svého milovaného syna. Bůh poslal svého milovaného syna Ježíše Krista. Boží milosrdenství jedná s člověkem bez násilí.


Šesté zaznění Božího milosrdenství: Tady je v podobenství časový střih. Podobenství přestává být vyprávěním o minulosti. Mluví o tom, co se stane v budoucnosti. Syn dopadne stejně jako někteří proroci, bude zabit. Boží milosrdenství půjde až za svou hranici, aby člověk dostal šanci se změnit. Boží milosrdenství půjde až za svou hranici, aby člověk dostal šanci se změnit.


Sedmé zaznění Božího milosrdenství: Boží milosrdenství ponechává i možnost rozhodnout se pro to, co není v Boží vůli s námi. Dává šanci vybrat si. Úhelný kámen je ten kámen uprostřed oblouku, co drží ty ostatní kameny. Když dáte špatný kámen, oblouk vám dřív nebo později spadne, možná i na hlavu. A tak je velká zodpovědnost, jestli vybrat ten nebo jiný kámen. Riziko spadnutí je velké. S kým chcete stavět, s Bohem nebo bez něj? Má být ten úhelný kámen veprostřed Kristus, nebo vezmete nějaký jiný, třeba jako vlastní Já? Boží milosrdenství dává možnost svobody - tedy i svobody rozhodnout se proti Bohu. Pak je ale nutno nést následky svého rozhodnutí. Nájemci vinice vzali vlastní já, dali ho na čelní místo stavby - a celá stavba jim spadla na hlavu. Všechna námaha, kterou měli s vinicí, a že jí bylo dost, přišla nazmar. To je soud. Jejich snažení a námaha, kterou s vinicí také měli, přišla nazmar.


Boží milosrdenství se ozvalo i po osmé: Podobenství o majiteli vinice a nájemcích vypráví milovaný syn Boha - majitele vinice. Vypráví to těm, kteří proti němu půjdou a zabijí ho. Ježíš jim ale nevypráví o vinici a špatných nájemcích proto, aby si je pomstychtivě vychutnal. Chce jim dát šanci pochopit, c ose děje. Chce ukázat jinou cestu, než je zabít milovaného syna. Vždyť je tu šance pochopit - a změnit svůj postoj k milovanému synu a k poselství, které přináší. I když to poselství je poselství o soudu. Jste špatní vinaři. to je jedna polovina poselství. Druhá zní: tak to změňte! Je tu šance. Tak jí využijte! Tady může být příběh o vinici povzbuzení pro nás. To když v sobě najdeme něco špatného, když vidíme, že jsme jako ti špatní nájemci vinice. Když vidíme, že jsme někdy zkusili stavět s jiným úhelným kamenem než s Kristem. Boží milosrdenství je pro nás soud i šance - ještě můžeme zkusit navázat přetržený vztah, ještě můžeme vybrat jiný kámen.


Když shrnu mé povídání o Božím milosrdenství, pak se to s Božím milosrdenstvím v podobenství o vinici má takto: Boží milosrdenství dává člověku příležitost pro jeho rozvoj. Boží milosrdenství dává člověku možnost spolupráce s Bohem, Boží milosrdenství je trpělivé. Boží milosrdenství nás napravuje. Boží milosrdenství jedná s člověkem bez násilí. Boží milosrdenství šlo až za svou hranici, aby člověk dostal šanci se změnit. Boží milosrdenství je svoboda výběru. Boží milosrdenství je pro nás soud i šance - ještě jednou zkusit vybrat to správné.


Boží milosrdenství je tedy dnešní slovo potěšení pro vás. Pro vás, co se trápíte, protože si připadáte hříšní. pro vás, co se bojíte podívat se do svého srdce, protože máte strach z toho, co tam najdete. I pro vás, kteří jste už na vlastní kůži zjistili, jak velké je Boží milosrdenství.