7.6.2009 slib nového staršovstva - kázání seniora Michala Kitty 1Tm 3,1-15


Věrohodné je to slovo: Kdo chce být biskupem, touží po krásném úkolu. Nuže, biskup má být bezúhonný, jen jednou ženatý, střídmý, rozvážný, řádný, pohostinný, schopný učit, ne pijan, ne rváč, nýbrž vlídný, smířlivý, nezištný. Má dobře vést svou rodinu a mít děti poslušné a počestné; nedovede-li někdo vést svou rodinu, jak se bude starat o Boží církev? Nemá být nově pokřtěný, aby nezpyšněl a nepropadl odsouzení ďáblovu. Musí mít také dobrou pověst u těch, kdo jsou mimo církev, aby neupadl do pomluv a ďáblových nástrah. Rovněž jáhnové mají být čestní, ne dvojací v řeči, ne oddaní vínu, ne ziskuchtiví. Mají uchovávat tajemství víry v čistém svědomí. Ať jsou nejdříve vyzkoušeni, a teprve potom, když jim nelze nic vytknout, ať konají svou službu. Právě tak ženy v této službě mají být čestné, ne pomlouvačné, střídmé, ve všem věrné. Jáhni ať jsou jen jednou ženatí, ať dobře vedou své děti a celou rodinu. Konají-li dobře svou službu, získávají si důstojné postavení a velkou jistotu ve víře v Krista Ježíše. Doufám, že k tobě brzo přijdu. Ale píši ti to pro případ, že bych se opozdil, abys věděl, jak je třeba si počínat v Božím domě, jímž je církev živého Boha, sloup a opora pravdy.  (Sk 15,40-16,5)

                        Sestry a bratři, rád bych předestřel, že tento oddíl z Písma považuji za velmi závažný a zrovna mně, který jsem podruhé ženatý, se nečte snadno. Kdybych si chtěl pomoci přesnějším překladem, ve kterém stojí, že biskup má být jen jedné ženy muž, což pro mne vyznívá o něco příznivěji, moc bych si neslevil, protože dál se píše o střídmosti, rozvaze, řádnosti, pohostinnosti, pedagogických schopnostech, ne příliš přejném vztahu k alkoholu, vlídnosti, střídmosti, nezištnosti, řádně vedené rodině, poslušných a počestných dětech. Zkrátka síto s opravdu malými dírkami. Věřím, že takoví bratři a sestry existují a měli by to, co dělám, dělat spíš než já. Proč to tedy dělám já, to souvisí s mou vírou v milost a mnoha okolnosti, ale o tom si s vámi dnes dopoledne povídat nechci.

                        Sešli jsme se kvůli něčemu jinému: abychom pověřili x bratří a sester k presbyterské službě ve vašem sboru. O starších jsme četli, že nemají být ustanovováni ukvapeně, tzn. zřejmě také mají být zkoumáni, jak jsou vhodní. Protože jim Písmo svěřuje pravomoci hned po boku apoštolů, zřejmě na ně byly kladeny podobné nároky. Vzkládali ruce, potírali olejem nemocné, ustanovovali do služby, spravovali sbory. Být starším znamenalo v dobách první církve velmi prestižní postavení. Dokonce autorem Janových epištol je prý nějaký presbyter.

                        Apoštol Pavel jistě měl vizi krásné církve, kde slouží biskupové, jáhni, starší. Kde má úplně každý člověk nějaký úkol, protože úplně každý má také nějaké obdarování. Vizi takové církve popisuje Pavel Timoteovi pro případ, že by se sám opozdil. Aby Timoteus věděl, jak si má počínat v církvi, která je pro Pavla sloupem a oporou pravdy, samotným Božím domem.

                        Církev jako Boží dům. Sloup a opora pravdy.

                        Když člověk uvěří, stane se křesťanem, řeší nejprve svůj vztah k Bohu. Pak až k církvi. Celý život máme Boha na prvním místě. Spousta lidí chce Boha, ale nechce církev. To je rozpor, který Pavel prostě neznal - Boha ano, ale církev, jeho dům, ne?

                        Když jsem uvěřil, velmi jsem si církev idealizoval. Považoval jsem tu svou za nejlepší. Tehdy mi jeden presbyter řekl: „Nepřej si nahlédnout církvi pod pokličku. Buď rád, že jsi řadový křesťan. Když se pod pokličku podíváš, uvidíš tam pomluvy, intriky a přetvářku." Ale já byl zvědavý. A tak jsem to z řadového návštěvníka bohoslužeb „dopracoval" až k „církevní struktuře". Je ze mne funkcionář. Zaobírání se církví je mým denním chlebem. Někdy s údivem zjišťuji, jak moc mluvím o církvi, o lidech, až se cítím zpronevěřile, že bych měl mluvit více o Bohu, o jeho majestátu, ne se zabývat stále sám sebou, církevní institucí. Je to rozdíl, asi jako když v evangeliích Ježíš mluví krásně o Božím království a nebeském Otci, a v epištolách se řeší průšvihy, sbírky, věrouka a provozní záležitosti prvních sborů. Je potřeba obojí. Víra bez církve je paskvil. Právě tak konfesijní spolkaření bez vědomí, že každá instituce je jen dočasnou služebností.

                        Vás x bude dnes ustaveno do služby starších letohradského sboru. Bylo by pro vás jistě pohodlnější nezaplétat se. Prostě přicházet a odcházet, nestarat se, jak to funguje. Soustředit se na svůj vztah k Bohu, prožívat víru niterně. Takhle budete muset řešit hospodářské a správní záležitosti, budete muset hledat Ducha svatého i na schůzích s kofeinem a bábovkou. Kdybyste někomu řekli, že manželství je jen o lásce a není třeba se starat o činži a plánování oprav, považovali byste ho za neodpovědného. Přesto o církvi mnoho lidí smýšlí podobně. Jak jen to ten Pavel dělal, že při všech zkušenostech s křesťany v polovině Středomoří viděl stále v církvi dům Boží, oporu a sloup pravdy?

                        Někteří z vás už mají mnoho zkušeností. Osvědčili jste svá obdarování. V malé církvi, jako je ta naše, se za sloupem v kostele nikdo neschová, na každém záleží. Budete-li v církvi vidět dům Boží, budete se v ní také s Bohem setkávat. Přijmete-li zodpovědnost stát se sloupy a oporou pravdy, třeba budete i vy sami stát pevněji. Přeji vám k tomuto úkolu opravdovou Ducha - přítomnost! Amen.