7.2.2010 - Židům 4,12.13


Jak nám jde dohromady Boží slovo s obrazem toho nejostřejšího meče? Poznali jsme přece, že Boží slovo zachraňuje, pomáhá a léčí. Vyvádí z pochybnostíi ze slepých uliček našich životů. Umožňuje rozpoznat pravdu a spravedlnost a dává sílu prosazovat právo.

Ovšemto všechno není vždy bezbolestné. Když má při nás zvítězit to dobré a prospěšné,je to většinou spojeno s odstraněním zlého a překonáním neužitečného.Tak jako chirurg odstraňuje nemocnou tkáň, aby zachránil ostatní tělo, tak musínáš Pán mnohdy provést radikální řez naším životem a oddělit nás od toho,co nás zotročovalo a nedovolovalo nám plně se přimknout ke Kristu a jeho díluzáchrany.

Ale nejde jen o ten ostrý řez nutný pro ozdravění naší víry. Jde především o pronikavost Božího slova. O to, že se dostane až k jádru problému a nekrouží jen bezradně na povrchu. Že vnikne až do našich srdcí, až tam, kam nikdy nikoho nepouštíme - mnohdy ani sami sebe. Že zasáhne i tunejniternější podstatu naší bytosti a probudí ji k životu, rozezní tu strunu našeho vlastního poslání, ač jsme si třeba dosud mysleli, že v nás žádná není. Že odhalí i ty nejzasutější děsy a strachy, které v sobě nosíme, a vysvobodí od nich. Že nás zkrátka Bůh zná lépe než my sami sebe a svým slovem nám pomáhá, abychom se uviděli takoví, jací jsme. Abychom Mu dovolili proměnit nás k Jeho obrazu, té původní podobě, k níž jsme byli stvořeni a kterou jsme zavalili nánosem všelijaké lidské rozumnosti a vypočítavosti, ziskuchtivosti a touhy po moci a slávě, či jen po klidu a pohodlí.

Toto pronikavé Boží slovo je živé a mocné. Platí pro nás dnes a tady. Aktuálně, osobně, konkrétně. Není to nějaká nadčasová pravda, ke které se můžemedopátrat a kterou si pak můžeme pověsit někam na oči jako heslo, popř. ji ještě domýšlet a rozvádět. A při tom domýšlení pak už vlastně ani nemusím víc od Boha čekat. Už si již vystačím s tím svým vytvořeným systémem, který sice původně byl odvozen od Božího slova, ale zpětně už se naně příliš neohlíží, protože by se mohl lehce rozpadnout. V dějinách se stalo vícekrát, že k někomu najednou promluvil zcela konkrétní verš Písma a osvětlil mu obrovský díl toho, co dosud nechápal, pomohl mu nově pochopit, co znamená víra a jak je třeba z ní žít. A mnohdy mu také umožnil změnit i společnost kolem a posunout ji o hodný kus dopředu. Ale v dalších generacích většinou přišli právě ti systematici, kteří z toho nového a osvobozujícího vytvořili systém pouček a obecných pravd, a tak to živé a mocné Boží slovo odmocnili a zakonzervovali.

Božíslovo si ale nemůžeme takto přivlastnit, i kdyby k nám zaznělo právě tak mocně a převratně jako třeba k Martinu Lutherovi. Boží slovo je vždy mocnáa proměňující událost, svobodné Boží rozhodnutí vstoupit s námi dorozhovoru, dotknout se nás svou milostí a láskou. Vždy zůstává svrchované apřesahující všechno naše pochopení i nadšení. Jen ono samo proniká až na rozhraní duše aducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. My sami to neumíme. Můžeme zůstat jen tiše stát a naslouchat, přihlížet tomu, co se to s námi děje a snad občas přiložit ruce k dílu a vyzpívat svou radost a vděčnost.

Boží slovo přichází samo v pravý čas. Neděje se automaticky, když otevřu Bibli, ani když se ztiším k modlitbě. Je třeba na ně očekávat, prosit o ně, vyhlížet je. A když zazní, musím se jím nechat proniknout, nesmím se zaleknout a uzavřít, nesmím odmítnout jeho nárok na mě celou, nečekat, až je uslyším v nějaké přijatelnější podobě, skrze někoho důvěryhodnějšího či sympatičtějšího. Boží slovo k nám nemusí přicházet  jen skrze řeč Písma, ale třeba také skrze nějaký čin, setkání, zprávu v novinách či televizi. Nemysleme si, že právě my jako křesťané máme na ně patent či dokonce rozpoznáme, ke komu Bůh mluví a ke komu ne, případně kdo je Božím slovem neoslovitelný.Před Božím slovem se přece nemůže nikdo skrýt. Před naším Stvořitelem a Pánem je naprosto každý nahý a průhledný. Byť by byl sebevíc opevněný vlastními názory a představami, zajištěn vlastními systémy a jistotami, přesvědčen o vlastní moudrosti a soběstačnosti - před Bohem stojí jako nemluvně bez všech svých opor a zabezpečení, bez výmluv, že dosud neměl příležitost setkat se s Božím slovem, či že se mu Bůh nedal poznat dost jasně, aby Mu mohl uvěřit.

Náš Pán se dává poznat každému hledajícímu. Ano, mnohdy se dá poznat i tomu, kdo Ho vůbec nehledal, a tam, kde to vůbec nečekal. A  právě proto, aby Ho mohl poznat opravdu každý, vstoupil do našeho světa ve svém Synu Ježíši Kristu. Jeho tichý, oslovující, osvobozující a oživující hlas, hlas pravého bytí, proniká ke každému člověku nejrůznějším způsobem. Je třeba mu naslouchat a nezakřiknout hned na začátku, jít za ním a nechat se vést k životu, k slavné budoucnosti jeho království.

Bratři a sestry, trápí nás a znejisťuje, že tolik lidí kolem nás zůstává hluchých k Božímu slovu, k našim vyznáním a svědectvím. Jakoby Boží oslovení ztrácelo na účinnosti, jakoby ho dnešní svět otupoval a zbavoval pronikavosti. To pak oslabuje naše odhodlání a podrývá naši věrnost. Ale tím spíše se musíme držet Božího slova a nedbat na volání světa. Ovšem držet se toho mocného a živého Božího slova, které sek nám děje právě teď a tady. Ne nějaké muzeální zkameněliny, kterou jsmesi sami jako Boží slovo označili, ani jen toho, co si vymodlili a co probojovali naši předkové před námi, nýbrž toho, co k nám promlouvá náš Pán osobně, v naší situaci a době, v našem postavení. Jistě, že se z minulosti můžeme mnoho dozvědět a poučit, ale žijeme v přítomnosti, svůj vlastní život ve své vlastní odpovědnosti před Bohem. Je mnohem jednodušší přijmout model víry svých předků a zlobit se na naši dobu, že tyto hodnoty neuznává. Ale pravdivější a odpovědnější je nechat se proniknout živým a mocným Božím slovem, byť by to mělo občas bolet, byť by nás to na nějakou chvíli rozpoltilo a znejistilo, byť by to třeba odhalilo, že jsme až dosud bloudili. Jedině živé a mocné Boží slovo totiž může něco změnit v nás a skrze nás pak i ve světě kolem nás. Neschovávejme se tedy před živým Božím slovem za pouhou literu, ale prosme o ně, vyhlížejme ho, očekávejmena ně a nenechme si ten tichý hlas přehlušit vřavou doby. Amen.

 

Modlitba:Panenáš, děkujeme, že k nám promlouváš ještě i dnes, že se smíme setkávats Tvým slovem ve vzácných chvílích prohlédnutí a rozpoznání, že náspřetváříš svou pravdou a láskou, třebaže víš o naší nehotovosti anedostatečnosti. Prosíme, dej, ať Tvé slovo zaznívá stále prostřednictvím Tvých svědků a proměňuje i náš svět. Připoj i nás mezi dělníky, které vysíláš rozsévat zvěst evangelia a veď nás svým Duchem. Amen.