21.3.2010 - Židům 5,7-10


Téměř každý den dostáváme svou denní porci utrpení a lidského neštěstí naservírovánu v úhledném balíčku večerního zpravodajství. Z lidské bolesti a trápení se stalo spotřební zboží, které se dobře prodává. Už nám zevšednělo dívat se na slzy a krev takřka v přímém přenosu. Už nás to ani nedojímá, pokud se nestane opravdu velké neštěstí. Díváme se na cizí rány asoužení a jsme podvědomě rádi, že se nás přímo netýkají. Mnozí se brání takové okoralosti a řeší to tím, že televizi ani nezapínají. Jenže my, co chceme být informovaní, si nedokážeme tuto nevinnou drogu odepřít. Není to podobné, připomínat si každý rok utrpení Kristovo? Neprochází nám už slova pašijního příběhu jedním uchem tam a druhým ven?  

Jenže Kristovo utrpení není jen jedním z moře bolestných osudů, ale naopak: ono celé to mořev sobě obsahuje. Ježíš Kristus je naším zástupcem před Bohem a původcem naší spásy. Jeho utrpení je obětí za naše odcizení. Je výstrahou, abychom viděli, až kam my lidé zacházíme, jak kazíme Boží cestu s námi, když prosazujeme svou pravdu a nenasloucháme svému nebeskému Otci. Kristův bolestný křik zněl před Bohem pro naše provinění. Své slzy prolil nad naší nevěrou. Své modlitby vznesl k Otci pro naše smíření. Nezůstal jen tichým svědkem lidské bídy, ale sestoupil do ní, vzal ji na sebe, připojil se k trpícím, ubohým a hříšníkům a pomáhal jim. Zcela prakticky: Uzdravoval jejich nemoci, odpouštěl jejich viny, navracel radost a lásku do jejich životů, otevíral je naději na slavnou budoucnost v Božím království. Prošel vším, čím jen může být naplněn lidský život, i s jeho koncem. Prošel tím v pokoře ahluboké důvěře v Boží moc a pomoc. A byl vyslyšen. Ne zproštěn utrpení, bolesti a úzkosti smrti, ale potvrzen jako vítěz nad nimi. Nepřišel na to, kudy z trápení uniknout, ale jak mu porozumět. Bůh ho vyslyšel tak, že mu ukázal svou vůli a dal mu sílu ji prosadit. Vyslyšel jej, protože mu Kristus naslouchal.

Naše vlastní modlitbybývají často monology. Jsou výčtem toho, co bychom potřebovali, co nás trápí,čeho se děsíme, ale často už v nich nezůstává místo pro naslouchání Bohu - jakáje Jeho vůle s námi, na dotazování, v čem jsme se zmýlili, kde jdemešpatnou cestou, a jestli právě to, oč se zrovna tolik snažíme, není jen našípyšnou svévolí, která nerespektuje Boží znamení a vedení. Když procházímeutrpením, prosíme mnohdy jen o to, abychom ho byli zbaveni, případně Bohu žalujeme, že jsmesi je ničím nezavinili, že nejsme horší než lidé kolem nás. Nedokážeme se již ptát,k čemu nás tím vším může Bůh vést, co nám chce tímto způsobem zprostředkovat.Nedokážeme zmlknout, když něčemu nerozumíme, neumíme být trpěliví.

Kristus šel ve svémpozemském životě stejnou cestou, jaká je určena také nám: cestou poslušnosti. I jako Boží Syn. Nebo spíše právě proto, že byl Boží Syn v tomto lidském těle. Může nám být povzbuzením, že i On se poslušnosti učil, a právěv utrpení. Nežil svůj život jako roli, která mu byla předepsána a ve které neměl místa pro improvizaci. Celým svým bytím směřoval k naplnění Boží vůle, k jednotě se svým Otcem. Neuměl to hned od začátku dokonale. I On se musel modlit a ptát, prosit o Boží blízkost a záchranu. A proto také jeho utrpení bylo skutečné, nebyla to jen hra pro jeho učedníky. Byla to opravdová oběť provázená bolestným rozhodováním, smutkem a loučením se všemi a vším, comu tu ve světě přirostlo k srdci. Ale právě takto dosáhl Kristus dokonalosti.Právě v té nejhlubší lidskosti, ponížení a oběti pro druhé.

My hledáme dokonalostvšude jinde. Ve vrcholných výkonech, bezchybných výtvorech, v úsilí omravní čistotu, v krásném vzhledu a dobře fungujícím zdravém těle. Kristusnám ukázal dokonalost v soucitu, obětavosti, blízkosti a lásce. Tak námumožnil záchranu. Kdyby měl jednat podle našich kritérií, vůbec by ses námi nezahazoval. Ale on přišel pro naši záchranu a právě nám ji nabízí.

Bratři a sestry, anipro nás k ní ovšem není jiné cesty než cesta poslušnosti. Ježíše Krista inašeho nebeského Otce. Cesta následování a směřování k dokonalosti, kteroupřed námi otevřel Kristus. Sami již nemůžeme hledat dokonalost jinde, než kdenám ji představil náš Pán a Spasitel. I my se máme učit poslušnostiz utrpení, kterým procházíme a nereptat na ně, ale hledat jeho smysl, ptátse, k čemu nás má vést, jak i v něm můžeme svého Pána oslavit. Anejen to. I my máme být druhým prostředníky a ukazateli na této cestě. Imy máme plakat nad jejich vinami - ne se nad nimi pohoršovat a odsuzovat je, imy máme volat k Bohu v přímluvách za tento svět - ne se muuzavírat či se z něj dokonce vydělovat jako bychom již se svým Pánemseděli u nebeské hostiny, ani my nemáme být slepí a hluší k utrpení tohotosvěta, ale spolu s Kristem do něj máme vstupovat, napravovat zlořády,tišit bolest, pomáhat slovem i činem, vést ke smíření a odpuštění. Nemáme býtjen televizními diváky pohodlně usazenými v teple svých domovů, ale hledatpotřebné kolem sebe a mírnit jejich nouzi tam, kde můžeme a jak to umíme.Nezavírat před ní oči, ale být vynalézaví v jejím umenšování.

Je postní doba, čas vylévat před Božím obličejemsvé srdce. V jednom velmi starém výkladu k epištole Židům čteme: „Zákon byl dán, aby všeliká ústa zacpánabyla, protože jsme všichni vinni. Nejvyšší kněz je dán, aby se všeliká ústa otevříti mohla, neboť Ježíš hříšníky přijímá." Otevřeme tedy ústa. Směle, otevřeně a s důvěrou vylejme všechno, co je potřeba vylít. Ježíšovo ucho tounese. Vyznejme, co zatěžuje náš život. Vyznejme své strachy, svou nelibost,své antipatie místo sympatií, své těkavé myšlenky a neklid. Ježíš žil nášživot, jak by nevěděl, o čem mluvíme. "Přistupme směle k trůnu milosti, abychom našli milosrdenství a milost a pomoc včas."  Je čas vyznávat - nahlas nebo potichu - jak kdo umí a touží. Máme před sebou a vedle sebe mocného velekněze, Ježíše Krista, který ví, o čem mluvíme. A chce v tom všem být s námi, podpírat nás a povzbuzovat, či nadlehčovat naše břímě. Amen.

Modlitba: Pane Ježíši Kriste,

děkujeme, že jsi nám ukázal tu pravou velikost a vedeš i nás cestou následování a služby druhým k životu v lásce a pravdě. Prosíme, stůj při nás, když se nám bude zdát nesnadná a neslavná, a přidrž nás při sobě, tak abychom neztratili pravý smysl svého bytí. Amen.