4.7.2010 - 2. Královská 5,1-15


Máme před sebou příběh o hledání pomoci, záchrany, spásy. Můžeme se přitom ptát: Co to vlastně je? Znamená spása pro každého člověka totéž, nebo ji prožíváme každý jinak? Nebo snad může mít různou podobu i během našeho vlastního života?

Náš příběh zachycuje nejméně dvě její podoby. Ta první je nesmírně provokativní. Četli jsme, že Hospodin dal Aramejcům skrze Naamána vítězství, či vysvobození, spásu. Podle židovské tradice byl Naamán lukostřelcem, který smrtelně zasáhl krále Achaba. Zřejmě tedy šlo dokonce o záchranu před Izraelem! - A tak se nám hned na začátku ukazuje, že to, co pro někoho znamená záchranu, může pro druhého představovat zkázu. A co víc, Starý zákon ví také o tom, že Pán Bůh sám může užít záchrany jedněch k pokoření či záhubě druhých. Takovým způsobem si vede a vychovává svůj lid, když ten nechce slyšet jeho slovo. Dočasná Boží nepřízeň - odmítnutí pomoci - se projeví navenek jako strádání a trápení. Ale to právě může vést k hlubšímu zamyšlení nad vlastním osudem, k pochopení, že skutečná spása nespočívá ve vnější zajištěnosti, ale ve vnitřním ukotvení života, které vyrovná a unese všechny jeho možné výkyvy.

Pro Naamána měl Hospodin jinou cestou. Tento muž dosáhl všech možných vrcholů života. Získal bohatství, moc i slávu. Dokonce se stal zachráncem svého lidu, a tím také národním hrdinou. Ale všechno to najednou ztrácí na významu, když onemocní malomocenstvím. Všechny jeho jistoty se mu najednou zachvěly. Skvělý bohatýr si teď sám nepomůže. Kde jen najde záchranu, když hrozí zmar, rozklad a smrt?

Ale konečným cílem Stvořitele a Pána nebe i země není jen záchrana Izraele, nýbrž všech národů, a tedy i každého jednotlivce. Izrael má být v tomto Božím díle prostředníkem, ukazatelem, vzorem. - Tak jako to děvče, které aramejskému vojevůdci ukázalo cestu k záchraně. Je to až paradoxní,protože samo se zřejmě záchrany - v tomto případě vysvobození z otroctví - nedočkalo. A přece jí to nezabránilo dopřát pomoc jinému nešťastníkovi. Víra, ze které žila, byla tak velkým bohatstvím, že jí plně vynahradila vnější nesvobodu a ústrky. Naplnila ji pokojem a touhou dosvědčovat Boží moc a velikost všem lidem. Teď se jí otevřela příležitost a ona jí dobře využila. A nakonec jich bylo jistě ještě mnohem více...

Naamánova dlouhá cesta k záchraně tedy začíná odvážným svědectvím jinak bezvýznamné dívky. Začíná ještě zcela v režii malomocného, ale zatím stále velmi mocného aramejského pána. Začíná sepsáním doporučujícího listu pro stále ještě králova oblíbence a přípravou notného jmění jako patřičné odměny za navrácení zdraví. Třebaže již Naamán poznal značné omezení svých sil, dosud věří v obrovskou moc svého vlivu. Jeho záchrana má být řešena na nejvyšší úrovni politických jednání. Aramejský král poručí svému vazalovi, králi izraelskému, a ten ať vydá příslušná nařízení zase svým podřízeným. Mezi ně jistě patří i prorok, o němž mluvila služebná Naamánovy ženy.

Tady se ovšem jistoty aramejského velitele musí otřást podruhé. Izraelský král se sice před ním třese strachy, ale pomoci mu nemůže. Je třeba hledat jinde než mezi mocnými tohoto světa a zvolit jiné způsoby než rozkazy a nařízení. Musí se vydat cestou prosebníka nezaštítěného ničím jiným než vlastní bezmocí a touhou po záchraně. Ještě má kolem sebe své služebnictvo a ve voze mu cinká zlato, ale již brzy bude muset vyjít vstříc své spáse sám za sebe, beze všech opor a dosavadních jistot.

Prorok Elíša pokoří Naamánovo sebevědomí ještě víc. Ani se tomu velkému pánovi neukáže, jen mu vzkáže po svém poslu, aby se omyl sedmkrát v Jordánu. Téměř se zdá, že tolik ponížení už Naamán nesnese, že raději odjede neuzdraven, než by si nechal líbit takové jednání. Zřejmě si ani neuvědomí, že podobně, třebaže při zachování všech pravidel dvorské etikety, jednal nedávno on sám s izraelským králem.

Naštěstí má kolem sebe ještě stále své věrné služebníky. Ti ho přesvědčí, aby to přece jen zkusil. Zvláštní obraz: velký pán si nechá domluvit od svých podřízených. Najednou do toho světa moci a peněz zasvítilo světlo vzájemnosti, porozumění a oběti. Ti služebníci riskují pánův hněv, aby mu pomohli. Podobně jako ta izraelská dívka dobře vědí, že v životě jsou důležitější hodnoty než lidská váženost, moc, sláva a bohatství. Nabízí svému pánu podporu, jakou možná ještě nikdy nepoznal.

A právě tady začíná Naamánova proměna. Pán poslechne své sluhy a pomalu se otevírá nové zkušenosti - víře. Vždyť co jiného to je, když se vydáme do nezajištěnosti, zbaveni všech dřívějších jistot, a třeba tápavě a s pochybnostmi, ale přece vyjdeme vstříc nabízené spáse.

Naamán vstoupil do vod Jordánu, třebaže mu ta rada připadala směšně jednoduchá a nedůstojná zároveň. Tato terapie však měla svůj hluboký smysl. Měle Naamánovi ukázat, že své uzdravení nezískává ani od proroka ani skrze léčivou koupel, ale jedině od skutečného Zachránce a Pána života.

Tuto pravdu pak ještě podtrhuje Elíšovo odmítnutí odměny. Vždyť Hospodin pomáhá zdarma, z pouhé své milosti. Naamán musí až do hloubky zakusit, že před Bohem stojí jako ubohý žebrák s holýma rukama. Jemu nemá, co nabídnout. Nic z toho, co mohl využívat ve světě politiky a moci, u Boha neplatí. U Něho můžeme najít pomoc a záchranu, jen když přicházíme s pokornou prosbou a vědomím vlastní nehodnosti, a přece v důvěře v jeho moc a lásku k člověku. Možná to také napoprvé nedokážeme sami. Ale i nám náš Pán dává pomoc a posilu v našich bližních, ve svých věrných služebnících, ve své církvi.

Naamán tak přijal mnohem více, než jen tělesné uzdravení. Skrze takto konkrétně projevenou záchranu poznal pravého Boha a pochopil, co jsou ty pravé hodnoty života, na nichž se dá spolehlivě stavět a obstát i v nejrůznějších obtížích a nepohodách. Přijal skutečné spasení. Vrací se do své vlasti s odhodláním uctívat Hospodina po celý zbytek svého života. Ještě si nedokáže dobře představit, jak svou novou životní identitu skloubí se svým úřadem, jehož součástí je klanění aramejskému božstvu. Zatím má představu, že bude formálně plnit své povinnosti jako dřív a že se to jeho víry v Hospodina nijak nedotkne. Časem jistě pozná, že není možné klanět se dvěma pánům a bude muset řešit své postavení mnohem radikálněji. Ale to už je jiný příběh. Zatím odchází v pokoji, se srdcem překypujícím radostí a vděčností. Uzdravený - i zachráněný.

Bratři a sestry, Boží spása k nám přichází jako zcela konkrétní pomoc do nejrůznějších trápení a nesnází našich životů, aby nám ukázala, kde hledat jejich ukotvení a bezpečné zajištění. Bůh nám tak ukazuje, že je s námi na každém kroku a přeje si jen naše dobré. K tomu ovšem musíme někdy procházet rozličným strádáním. To nás však nemá zbavit důvěry, že náš Pán ví, co potřebujeme a chce nás k tomu vést. Ta konečná spása jako záchrana všeho stvoření je teprve před námi. Ale právě pro ty konkrétní dary Boží milosti, pro ty jednotlivé drobné záchrany z našich nemocí a starostí můžeme pevně věřit, že k ní jednou všichni bezpečně dojdeme. Hospodin chystá svou spásu pro všechny. Jak ji uskuteční a jak a zdali se na ní budou podílet i ti, které jsme znali jako bezbožníky a rouhače, to nevíme. Ale právě příběh o Naamánovi nás ujišťuje o tom, že Bůh má své cesty a skryté záměry, které my nedokážeme prohlédnout. Náš Pán je vždy jiný, než jak to očekáváme. Milostivější, láskyplnější, plný slitování. Spolehněme se na jeho milost a přejme ji také ostatním. Amen.