4.9.2011 - konfirmace - Jozue 1,1.5-9


Tematem dnešní neděle je víra. Budeme o ní přemýšlet a možná si někteří zpětně promítneme svou cestu víry – zejména její počátky. Budeme ji společně vyznávat a radovat se, že jsme mohli poznat tu nejlepší motivaci i největší sílu pro své životy. A také budeme chtít slyšet od těchto čtyř mladých lidí, zda se k ní odváží rovněž přihlásit.

Ale není to od nás troufalost? Žádat tak závažné osobní vyznání od těch, kdo se vlastně teprve vydávají na tu svou vlastní cestu víry? Neodradíme je tím hned na začátku? Patří vůbec tak intimní věc jako je rozhodnutí, jakou cestou v životě dál půjdu, do tak velikého shromáždění?

Ano, jisté riziko tu je, protože naše očekávání jako rodičů, kmotrů i tohoto sboru jsou opravdu veliká. Ale spíše než nějaké konkrétní nároky na vás je to naděje, že spolu budeme i nadále nacházet společnou řeč, že nepřestaneme tvořit ono společenství svatých, které vyznáváme, že se tento sbor pro vás stane dobrou základnou pro výpravy k tomu dobrodružnému putování víry, které dnes začínáte každý sám za sebe. A neznamená to jistě, že dál už půjdete bez naší pomoci a podpory. Naopak, vstoupíte do toho mohutného zástupu svědků víry jen trochu aktivněji. Už nebudete jen přiváděni či někdy postrkováni, ale stanete se plnohodnotnými členy církve se všemi právy i povinnostmi. I když některá z nich přece jen zůstanou dočasně omezená, protože vám ještě nebylo osmnáct. Nejsme tu tedy v takovémto počtu proto, abychom vás znejistili a znervózněli, nýbrž abychom vám vyjádřili svou podporu i radost ze společenství s vámi. Vždyť téměř každý z nás kdysi takto stál před podobným shromážděním a slovy většími a vznešenějšími než bylo jeho tehdejší chápání se přiznával k víře svých předků. A přitom doufal, že jim bude moci jednou dostát. Snad jsme to alespoň zčásti naplnili…

            Ale slova nejsou tím nejdůležitějším. Ano, vzdělávali jste se dva roky v Písmu, dějinách a vyznání církve. Snad jste tak dostali dobrý základ pro další promýšlení víry. Vydali jste z toho počet při zkoušce před sborem i staršovstvem. Ovšem podstatné bude, jak tyto vědomosti zhodnotíte ve svém dalším životě. K tomu potřebujete odhodlanost a odvahu. Právě takto povzbuzuje Hospodin Jozua, když jej pověřuje vedením svého lidu: Buď rozhodný a udatný! Dokonce třikrát to z našeho textu zaznívá.

          Schopnost správně se rozhodnout vyžaduje skutečně velkou odvahu. Jozue dostává závažné poslání – dovést Izrael až na do zaslíbené země a rozdělit ji mezi jednotlivá pokolení. Vaše poslání asi nebude tak vznešené jako to Jozuovo. Nebudete bořit hradby Jericha ani bojovat s nepřáteli. Přesto váš úkol nebude v Božích očích o nic menší. Ovšem bude od vás rovněž vyžadovat značné úsilí. Už jenom uvědomit si, co je tím vaším úkolem, a umět jej přijmout. A pak to třeba ještě uhájit před ostatními. Je možné, že vaše rozhodnutí někdo zpochybní, protože bude vycházet z jiných pozic, z jiného přesvědčení než vy.  Může se stát, že se vám proto bude někdo posmívat nebo vás dokonce odsoudí. A co když jednou budete sami litovat, že jste se rozhodli pro cestu víry? Možná zjistíte, že jiným způsobem byste ve světě dosáhli větších úspěchů… Máte dost důvodů být nerozhodní a nejistí!   Jenže Pán Bůh na nás nenavalí horu úkolů bez toho, aby nám dal sílu je zvládnout. A tak spolu s úkolem zaznívá to úžasné zaslíbení: Jako jsem byl s Mojžíšem, budu i s tebou. Nenechám tě klesnout a neopustím tě. I my smíme slyšet stejné Boží ujištění: Budu ve všem s tebou – v dobrém i zlém! Kdysi jsme jako děti slýchali povzbuzení svých rodičů: Neboj se, já jsem u tebe, budu ti pomáhat, zachytím tě, když budeš padat. A to stačilo, abychom se odhodlali udělat ten první krůček, abychom poprvé šlápli do pedálů nového kola či se na lyžích odrazili na svahu zasněženého kopce a pustili se dolů. Podobným záchytným lanem – jen mnohem pevnějším a jistějším - se vám má na celý život stát slovo Hospodinovo, Boží mocná přítomnost. Můžete svůj úkol odmítnout, vybrat si jinou cestu. Jako kdysi Jonáš. Ale bylo by to stejné jako vydat se do skal bez jištění. Nevybavit se dostatečně na dobrodružnou výpravu vším potřebným tam, kde tu možnost mám. Ale proč byste něco takového dělali, když znáte bezpečnější a smysluplnější cestu? A tak: Buďte rozhodní a velmi udatní, bedlivě plňte vše, co je v zákoně... Neodchylujte se od něho napravo ani nalevo; tak budete jednat prozíravě všude, kam půjdete. Potom vás bude provázet zdar na vaší cestě.

Pomocí v našem rozhodování je kromě Božího jištění také jeho zákon. V něm nacházíme bezpečnou oporu, když si někdy máme vybrat mezi zlým a ještě horším. Když si vzpomeneme na přikázání: nepokradeš, neřekneš slova, která by druhému ublížila, nebudeš závidět, budeš si vážit svých rodičů, budeš věrný a všechno budeš dělat v lásce, pak přece jen najdeme přijatelné řešení. Neříkám, že bude jednoduché a rychlé, ale uchrání nás před zlobou a nenávistí, bezpečně nás vyvede z lhostejnosti, lenosti a sobectví, kterým máme jinak tendenci propadat. Proto máme nad zákonem rozjímat, abychom se mohli rychle a správně rozhodnout.

Když se dostanu do nějaké složité situace a teprve začnu listovat Biblí, abych našla radu, co dělat, lehce mohu prošvihnout tu správnou chvíli pro jasný čin. Ale znalost Božích nařízení a doporučení mi pomůže dobře zareagovat.

Jozue nebyl na svůj úkol sám. Dostal úžasné zaslíbení: Buď rozhodný a udatný, neměj strach a neděs se, neboť Hospodin, tvůj Bůh, bude s tebou všude, kam půjdeš. Ani vy nezůstanete nikdy sami a bez pomoci. I když to často nebude tak, jak byste si zrovna přestavovali. Náš nebeský Otec nám poslal nového Jozua – ano, Ježíšovo jméno je vlastně totožné s Jozuovým – poslal ho, aby nás vedl do života v pravdě, lásce a pokoji. A nejen to, Ježíš nám ve svém příběhu názorně ukázal, jak má takový život víry vypadat a že opravdu vede do Božího království. Máte tedy vše potřebné, abyste na tu svou cestu víry mohli vykročit beze strachu, v radostném očekávání, co všechno vám přinese, i s jistotou Boží blízkosti i naší podpory. Tak ať se vám dobře šlape!