19.2.2012 - kázání Olina Běťáka - Jakub 3,13-18


Sestry a bratři, přečtený text nám dvakrát sděluje: Pravá moudrost přichází shůry. To znamená, že je darem od Boha. Jiným způsobem ji získat nelze. Nedopracujeme se k ní ani učením, ani životními zkušenostmi. Apoštol Jakub o tom píše i na začátku epištoly: Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána (Jk 1,5). Věděl to i král Šalomoun, a tak prosil Hospodina o moudrost a rozumnost. Ale ruku na srdce: Toužíme i my, jako on, po pravé moudrosti? Netoužíme ve skutečnosti být chytrými, či spíše vychytralými, aby nás nikdo nedokázal napálit a abychom dokázali každého umlčet svými argumenty? Nepovažujeme a nevydáváme za moudrost něco, co jí ve skutečnosti není? A jak vlastně rozpoznat, co je pravá moudrost? V tom by nám mohl pomoci právě apoštol Jakub.

Jakub píše svůj list do křesťanských sborů, to znamená lidem zbožným, věřícím. Je nápadné, jak často je oslovuje moji bratři nebo milovaní bratři. Je vidět, že mu na nich záleží. A proto ho trápí vše nedobré, co se mezi nimi děje. A to hlavní, co jim vytýká, můžeme shrnout takto: Dávejte si pozor na to, co říkáte. Pokud se vaše víra a zbožnost projevují jenom slovy a ne také činy, pak nestojí za nic. A podobně píše i o moudrosti. Pokud chcete druhé jen poučovat, pokud jste přesvědčeni, že víte všechno nejlépe, dávejte si na to pozor. Jazyk je mocná zbraň a dokáže způsobit mnoho zlého. A nejhorší je dvojakost. Na jednu stranu svými ústy chválíte Pána a na druhou stranu týmiž ústy pomlouváte a proklínáte své bližní.  

Svoji úvahu o moudrosti začíná apoštol otázkou: Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Zaznívá z toho pochybnost: Je mezi vámi vůbec takový? A pokud ano, proč se tak neprojevuje? Proč pohrdá tím, co mu bylo dáno? Vždyť přece ten, kdo je moudrý a rozumný, vede dobrý život, ale nijak to nezdůrazňuje, nemluví o tom a nedává sám sebe za příklad, protože moudrost se projevuje mimo jiné také tichostí. Tichost ale není mlčenlivost, protože, jak čteme v knize Přísloví,: I pošetilec, když mlčí, může být pokládán za moudrého, nechá-li rty zavřené, za rozumného (Př 17, 28). Tichost, kterou dává moudrost, znamená umět mlčet a naslouchat, ale také říci pravé slovo v pravý čas. Máte-li v sobě moudrost, musí to přece být znát.

Jiné je to ale s člověkem, jehož srdce je místo moudrosti naplněno hořkou závistí a svárlivostí. Tatam je tichost a přichází pocit křivdy provázený pomluvami, obviňováním a ponižováním druhých. A tady apoštol důrazně varuje: Tím, jak se snažíte prosadit sami sebe, popíráte to, co jste poznali, co vám bylo zvěstováno. Vždyť jste poznali pravdu, rozhodnutím nebeského Otce jste se znovu zrodili slovem pravdy (Jk 1,18) a teď to svým jednáním zapíráte. Takové jednání, to není moudrost přicházející shůry, ale její pravý opak, moudrost přízemní, živočišná. Jakub v této souvislosti dokonce neváhá použít slovo ďábelská, tedy taková, která je obrácena proti Bohu i jeho dílu mezi lidmi. Proto všude tam, kde je nedostatek moudrosti, kde je nahrazena závistí a svárlivostí, jsou vztahy mezi lidmi v nepořádku, v rozkladu nebo dokonce, jak píše apoštol na jiném místě, planou mezi lidmi boje a sváry.

Moudrost, která roste z našeho vztahu k Bohu, se projevuje právě na našem vztahu k bližním. Moudrost shůry přináší dobré vztahy mezi lidmi. Je to dáno vlastnostmi, které pravá moudrost má a podle kterých se také pozná. V první řadě Jakub zdůrazňuje čistotu: Moudrost shůry je především čistá. Čistá ve smyslu neposkvrněná, nevinná, bez postranních úmyslů. Dále pak je moudrost mírumilovná, dokáže vnášet pokoj do rozjitřených vztahů. Nevyvolává hádky, je tedy opakem svárlivosti, o které už byla řeč. Moudrost je také ohleduplná, vidí druhé lidi kolem sebe, respektuje jejich potřeby, nechce nikoho zarmoutit nebo mu ublížit. Naopak umí druhého vyslechnout, přijmout jeho názor a změnit svůj. Tady se ukazuje, že moudrost není chytrost, která si ví se vším rady. Moudrý člověk ví, že nemá patent na rozum, je přístupný názorům druhých a dokáže se od nich poučit. Moudrost je plná slitování, ochotná pomoci bližnímu v nouzi. Proto je také plná dobrého ovoce. V této souvislosti nám možná zazní Ježíšova slova o dobrém stromu, který nese dobré ovoce. Moudrý člověk je tedy jako dobrý strom, který je k užitku druhým svým dobrým ovocem. Nakonec píše apoštol, že moudrost je bez předsudků a bez přetvářky. Člověk s předsudky přistupuje k lidem už s hotovým názorem, který může být založen třeba jen na pomluvách, a podle toho také s nimi jedná. Moudrý člověk, jak už bylo řečeno, naopak dokáže svůj názor změnit. Proto ani jeho mínění o druhých není předem dané a neměnné. A obráceně: Kdo má o lidech předsudky, sám se bojí předsudků druhých o sobě. Proto se snaží dělat se před ostatními lepší, než je. Moudrý člověk se přetvařovat nemusí. Ví, že před Bohem není přetvářka nic platná.

Už jsme slyšeli, že pravá moudrost, ta, o které píše Jakub, je moudrost shůry. Můžeme mít vzdělání, velké znalosti, bohaté životní zkušenosti, ale teprve moudrost, kterou máme od Boha, nám dává schopnost to všechno užívat správným způsobem. Proto je třeba o moudrost usilovat, v modlitbě o ni prosit. Ale neméně důležité je si daru moudrosti hledět, pečovat o něj. Kdo ví, co je činit dobré, a nečiní, má hřích, píše Jakub (4, 17). Když víme, co je činit dobré, a nečiníme tak, jednáme proti daru moudrosti, který nám byl dán. Ale jsme-li moudří a rozumní, máme ukazovat své skutky dobrým způsobem života. Způsobem života, ke kterému nás volá i náš Pán, Ježíš Kristus. On sám stále čerpal moudrost z nejtěsnějšího vztahu se svým Otcem, podle apoštola Pavla byl Ježíš ztělesněním Boží moudrosti (1K 1, 24,30).

Nesmíme ovšem čekat, a známe to i z Ježíšova příběhu, že život vedený moudrostí je jednoduchý a pohodlný. Právě naopak,  přináší mnohé těžkosti a nepochopení. Je to ale život, který má zaslíbení. Ježíš ve svých blahoslavenstvích mluví o tichých, milosrdných, o těch, kdo mají čisté srdce a kdo působí pokoj. A to jsou právě vlastnosti, které nám dává moudrost shůry. A apoštol Jakub nám na konci dnešního oddílu říká něco podobného: Ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj.

Pane Bože, zbavuj nás závisti a svárlivosti, které nás tak často ovládají, a veď nás svou moudrostí k moudrému a rozumnému životu plnému pokoje, ohleduplnosti, soucitu a tichosti. Amen