Písařov 11.3.2012 - kázání Pavla Kašpara - Jan 12,1-11


Když vlezete do nějaké komplikované jeskyně a pěkně zakřičíte, vrátí se k vám váš křik několikanásobnou ozvěnu. Evangelista Jan nás nechává zaslechnout takovou ozvěnu z Betanie potom, co Ježíš učinil znamení, vyvedl z hrobu Lazara. Tato ozvěna se k němu vrací.

Ozvěna první: V Betanii chtějí Kristu lidé vyjádřit vděčnost. Když přijde, připraví mu slavnostní večeři. "Marta při ní obsluhovala." Chce se říct: Zase ona. Tu je ve svém živlu. To umí. Neslouží však z povinnosti, ze zvyku, ale z vděčnosti vůči tomu, který vzkřísil jejího bratra.  Bratr byl mrtev a nyní zase žije. "A Marta obsluhovala," obsluhovala Krista. To je mnohem víc než anglického krále. Každý ji může závidět.

Ozvěna druhá: "A Lazar byl také u stolu." Lazar také slouží. Ale zvláštním způsobem. V celém evangelijním podání je vždy tichým hostem. Nemluví, nevšimneme si, že by něco udělal. Čteme o něm jen to, co pro něho udělali nebo o něm řekli jiní. Víme o něm pouze, že byl nemocem, zemřel a potom jedl a pil a že ho Ježíš měl rád. Právě tím se stává výrazným svědkem Kristovým pro všechny časy. Myslíme si, že Bohu vzdáme čest jen nějakým výkonem. Ale tady čteme, že se člověk může stát Božím svědkem i skrze to, co přijmeme. Hlasitým svědkem je tento mlčící Lazar tím, že se na něm ukázala Kristova láska. Existuje dost takových Lazarů -  postižených na těle i na duchu, doma i v různých zařízeních. Smysl jejich existence mimo jiné je, že jsou mezi námi a má se na nich ukázat Boží láska. Jsou tu, aby se od nás nechali milovat kvůli Kristu, který měl Lazara rád. Ještě pořád je v naší společnosti cítit nepřátelského ducha vůči bratřím Lazarům, vypočítavého ducha: k čemu je dobrý Lazar? Jak např. mají neziskové organizace u nás, které pečují o různé Lazary, stále těžkosti s financováním. Jsou přece důležitější věci. Ale důsledek toho nebude, že zbude více peněz pro zdravé. Nebude-li se láska množit u našich Lazarů, docela vymřeme. Láska vychladne a naše pokolení umrzne. Vyžeňte Lazara pryč od stolu a budete sami vyhozeni ven, neboť Pán má rád Lazara. Tato Kristova láska k Lazarům je nám k dobrému, ale i napomenutím.

Ozvěna třetí, dvojitá: "Tu vzala Marie libru drahého oleje z pravého nardu, pomazala Ježíšovi nohy a otřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti. Jidáš Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit, řekl: Proč nebyl ten olej prodán za tři sta denárů a peníze dány chudým?" Marie to udělala z vděčnosti, z vděčnosti za život. Já vím, přesahuje to míru obvyklého, míru normálu a snad i míru toho, co se sluší a patří. Kdyby se držela zvyklostí a "ukápla" vzácnému hostu pár kapek voňavky na hlavu, pak by si možná vysloužila souhlas. Ale hned libru! A ta děsná cena! Takovým množstvím by se dala rok živit chudá rodina nebo pomazat hejno králů. A tady jde jen o jednoho a hodně zvláštního! A pak, ještě na nohy a potom je svými vlasy vytírat. To přehnala, vyhazovat takto peníze oknem a ještě se shodit před druhými. Něco takového může udělat jen potrhlá ženská, která neumí počítat. Jaké mrhání, vrčí Jidáš. A my mu rozumíme. Všechno má svou míru. I méně by bylo dost. Poděkovat - úplně stačí.

Ježíš nechválí Jidášův realismus, raduje se z proudu lásky a vděčnosti, s níž se u Marie setkává. Ten, kdo dostal od Ježíše vše, nemůže skrblit. Rentují se opravy kostela, bohoslužba a všechno to kolem?  Jidášova hlavní námitka není: ta ženská to přehání! Tolik peněz! Nýbrž: tolik peněz na něco tak neužitečného! Když už oběti, tak na rozumný účel. Vydávat však peníze bez efektu na chválu Kristu? K čemu to? Peníze se mohly věnovat na chudé. A Ježíš na to: "Chudé máte vždycky s sebou." To říká i Lazarova přítomnost u stolu. "Ale mne nemáte vždycky." Církev není žádný výdělečný podnik. To je smrt církve, když v ní převáží hlediska účelovosti, efektivnosti, výnosu, jako všude jinde. Když bude všude v církvi šmátrat svobodná ruka trhu. Ale i tehdy směřuje do kytek, když pomoc bližnímu zatlačí Boha a Krista kamsi do kouta. Musí být mezi námi láska ke Kristu i způsob jak to vyjádřit, láska která nedává otázky po užitečnosti. Když taková láska v církvi není, když chybí tento hluboký vnitřní vztah, dopadne jak Jidáš. Staneme se jen jakýmsi účelovým zařízením snad na pomoc druhým z povinnosti, nebo povedeme humanistické řeči, ale nic víc a dlouho nám to nevydrží. Jidáš poznává, že Mariina láska je něco, o čem nemá páru a kryje se proto poukazem na charitativní potřeby. Na druhé straně, to je pohled zvenku, kdo nemá představu o Mariině lásce a vděčnosti, považuje společenství církve za neužitečný a nesmyslný spolek.

Vlastní a poslední Jidášova námitka na adresu Marie zůstává nevyslovena. Zní: Proč takové utrácení na někoho, kdo už je stejně politickou mrtvolou. Jestliže má věc Ježíšova nějak pokračovat, říká tím, tak v sociální a politické činnosti. Zbořte kostely, přestaňte kázat, skoncujte s těmi neužitečnými liturgickými procedurami a vzhůru do společnosti.

Tím  se však Ježíšova věc úplně zkazí. Když se přestane člověk živit z Kristova slova a u jeho stolu, vyhubne mu za chvíli duše na kost a je schopen pak prodat i přítele za peníze (Jidášovy řeči o charitě jsou  jen zástěrkou /6/), míní evangelista. Marie má pravdu, když nerentabilně pomaže Ježíše drahou mastí za Krále a současně je to pomazání k smrti. Ten, který jde vstříc smrti, je král života. Protože svůj život vydal na smrt, proto získává život nám. Za darovaný život mu můžeme děkovat, děkovat, že za nás, za tebe, za mne svůj život dal. A to stejně jako Marie: Zatímco se učedník Ježíšův staví proti ní, zatímco vede řeči, které ji mají znemožnit tak, aby se ostatní od ní odtáhli, ona projevuje Ježíši lásku a vděčnost. Tak to vykládá sám Ježíš: „Nechte ji, uchovalo to (tedy vzácnou voňavku) k mému pohřbu!“ Rozpoznala a první přijala to zvláštní Boží jednání, směřování, které učedníci nejsou schopni pochopit a přijmout. Svým pomazáním předjímá a bere do své víry Ježíšovu smrt. Slaví se Lazarovo vzkříšení a Marie toto. Nešetří na penězích a nešetří ani sebe samu, poněvadž poznává, že ani on se nešetří. Utrácí mnoho, protože Ježíš  pro ni, pro člověka, pro nás, pro svět utratí všechno. Ale možná ve své víře prohlédla ještě dál: Pomazáním Ježíšových nohou uchovává a balzamuje jeho tělo, které se nerozpadne v hrobě, bude chráněno a uchováno, aby vstalo v nové moci a slávě.

Ozvěna poslední: Velekněží se usnesli, že i Lazara zabijí, neboť mnozí Židé kvůli němu odcházeli a věřili v Ježíše. Ten tichý Lazar je jim příliš hlasitým svědkem Kristovy slávy, proto i trnem v oku. To je charakteristické: Kdo je zachráněn Kristem, nezačne mu jednoduchý a pohodlný život.

Modlitba: Prosíme tě, aby i u nás a mezi námi byla slyšet ozvěna na tvé dílo. Ať je to ozvěna lásky k tobě a milosrdenství k bližním. Amen