20.10.2013 - Matouš 13*24-30


Toto Ježíšovo podobenství mi zní velmi aktuálně. Žijeme ve světě, který nám nabízí tolik dobrého. Máme mnohem lepší životní podmínky, než jaké si kdy dovedli naši předkové představit, a přece je kolem nás tolik nespokojenosti. Máme zajištěny základní prostředky obživy, vzdělání, rychlý přístup ke zdravotní péči, a přece mnozí vidí jen to, co by ještě mít mohli či dokonce měli. Stále více se vytrácí prostá radost z běžných každodenních drobností. A vděčnost – ta už je opravdu těžce nedostatkovým zbožím…

Je to jako s tou dobrou setbou. My v ní vidíme především ten plevel. A přitom bychom chtěli mít pole čisté. Plevel nám neustále připomíná, že přece jen není všechno, jak by být mělo. Soustřeďujeme se proto na kritiku plevele a vymýšlení způsobů, jak se ho zbavit. Neuvědomujeme si, že tím dobrému příliš nepomáháme. Jedinou možností, jak se vyrovnat se skutečností zla ve světě, je stát jednoznačně a zřetelně na straně dobra. Nenechat si vnutit způsoby, kterými se zlo prosazuje. Nedat se přesvědčit, že právě ono je vlastníkem pole a má právo určovat pravidla. Pečlivě vážit slova, která se tváří zbožně a pravdivě, ale přitom skutečnou pravdu jen překrucují, zpochybňují nebo příliš zjednodušují. A po takovém důkladném zkoumání si brát k srdci vždy jen ta slova, která jsou osvědčená svým dobrým působením nebo příkladem Kristova života či jeho věrných následovníků.

My bychom však chtěli stát vně pole. Mít přehled o tom, co se v něm děje, a podílet se na růstu i zrání z pozice pomocníků a koordinátorů. Pomáhat ten zápas mezi dobrem a zlem soudcovat. Jenže takovou pomoc Hospodář nepotřebuje. To si v pravý čas zařídí sám: dobře a spravedlivě.

To rozhodující se teď děje na poli. A právě my jsme Jeho setbou. Máme růst a vydávat dobré ovoce, resp. zrno. Nemáme se nechat přeroubovat na plevel, třebaže se to někdy zdá být výhodnější, nebo nám taková změna slibuje rychlejší růst. Až teprve na klasu se pozná, která rostlina je užitečná a která je k ničemu. Sami mezi sebou neumíme bezpečně určit, kdo patří na jakou stranu. Navzájem si nevidíme do srdcí ani do myslí. To, co vypadá navenek čistě a prospěšně, může přece pramenit z těch nejhorších úmyslů. A naopak to, co se zdá být nesmyslné a prázdné, vyvěrá někdy z hlubokých pohnutek, jen to ještě nedorostlo do toho správného tvaru.

Vždyť i my sami se někdy divíme, jak rychle naše dobrá předsevzetí vzala za své nebo se změnila k nepoznání. A naopak to, k čemu jsme původně neměli právě nejčistší motiv, se v průběhu času ukázalo být přínosné a užitečné také pro druhé.

Náš svět není černobílý a my sami nejsme ani andělé ani nenapravitelní hříšníci. Jsme dobrým Božím stvořením, které se tu a tam nechá svést sladkými řečmi ke zlému, a pak na to doplatí. Jsme Boží setbou, která má přes všechna naše omezení zaslíbení hojné úrody.

Máme tedy za co být vděční a z čeho se radovat. Náš svět je dobrým místem k životu a nadto v něm máme úžasné poslání. I když se podle našeho podobenství tak trochu zdá, že ten náš podíl na Božím díle je minimální: Máme růst, nedat se pohltit plevelem a pohlídat si, abychom skutečně nesli zrno a ne nějaké zkažené plody. Ale to je přece velký a důležitý kus práce! Třebaže se v tom množství zrn můžeme jevit nepatrní a nahraditelní, máme na poli své místo a jsme účastni růstu i zrání slavné Boží úrody. A přitom můžeme být klidní, že to nejdůležitější neleží na našich bedrech. Boží království má svou nezlomnou sílu, která zaručuje budoucí hojnou žeň. A ta síla nese a vybavuje vytrvalostí a odolností také nás samé. Bez ní bychom se měli proč strachovat, že nás plevel přemůže a udusí, ale z moci Boží roste a sílí i naše pevnost a nepoddajnost.

Může nás jistě trápit, když kolem sebe vidíme tolik plevele. Ale tím odhodlaněji máme stát na svém – naším dobrým Hospodářem určeném - místě a nedat se od svého úkolu odradit. Zlá setba je Boží starostí a náš Pán ji má pod kontrolou. Nedopustí, aby ohrozila celou úrodu, aby jí snad zabránila dozrát či překazila žencům v pravý čas nastoupit ke žni. Není naší starostí, že tu vůbec je a k čemu, ani to, jaký bude její úděl při sklizni. Podobenství je jen obrazem, který nám má otevřít oči pro ten náš životní úkol. Nechce řešit úděl nevěřích na Božím soudu, ale ubezpečit nás, že zlo nemá v Božím království místo a jednou z něj bude definitivně odstraněno. Jak, to už nemusí tomuto příběhu odpovídat do detailu. To bude totiž docela jiný příběh a hlavní roli v něm bude hrát Boží spravedlnost, která je plná milosti.

Náš úkol je být dobrou setbou. Jasně se odlišit od té zlé, nenechat se jí nakazit a nepřijímat její argumenty k obhajobě své existence, nedat se zmámit jejím rychlým růstem a dočasnou lepší pozicí, ale stát si neochvějně na svém, brát sílu i jasné slovo z Boží pravdy.

V přírodě je jistě nemožné, aby se z plevele stalo obilí. Ale proměna lidských srdcí je Božím cílem. V tom je naše skutečnost ještě nadějnější než v tom dnešním podobenství. Můžeme doufat v proměnu plevele v pšenici, vyprošovat ji na modlitbách a svým jednáním i zvěstováním k ní také přispívat. Nemusíme se stranit lidí, jejichž jednání není v souladu s Božími pravidly života pod Jeho panstvím jen proto, že máme strach, abychom se sami nenakazili jejich způsoby. Je jistě třeba odmítnout jejich zlé jednání či řeči. V tom je podstata odpírání zlu. Ne v zatracení a odsouzení člověka, ale v odmítnutí podílet se spolu s ním na tom zlém. A pozitivně: v nabídce připojit se k dobrému dílu, které má zaslíbení Božího požehnání.

Bratři a sestry, je pro nás těžké vzdávat díky a oslavovat Boží dobrotu v situaci, v jaké se nachází naše země a s vyhlídkou, že změny se budou prosazovat jen pomalu a těžce, či dokonce s obavou, že bude ještě hůř. Přesto se nepoddávejme rezignaci a nenechme se znejistit. To se jen urodilo o něco víc plevele. Boží setba není zásadně ohrožena, bude mít jen více práce se prosadit. Dobrou úrodu a budoucí žeň to nijak nepoškodí. Na nás však je, abychom se tím spíše snažili vydávat jasné a přesvědčivé svědectví Dobru a nestáhli se do nečinnosti. I když ten náš hlas mezi mnoha jinými nebude slyšet nějak výrazně, má svou váhu a může podpořit odhodlání ke změně. Jako na tom poli není to rozhodující na nás, ale to neznamená, že nemáme přidat svou ruku k dílu. Je lepší pustit se do práce i tam, kde je v poli spousta plevele, než se vzdát úsilí o dobré rozhodnutí s výmluvou, že takové prostě neexistuje. Tím totiž jenom uvolňujeme prostor zlému, aniž bychom se mohli zříci své vlastní odpovědnosti na jeho růstu.

Nechme se tedy znovu vyzbrojit Boží mocí a s výhledem na konečné vítězství Boží dobroty, pravdy a lásky nesme dobré ovoce navzdory vší nedokonalosti světa, navzdory vlastním obavám a pochybnostem, navzdory všem starostem a útrapám, které nás přitom potkají. Má to svůj dobrý smysl již nyní. Ano, právě teď. Bůh nás chce mít na své straně. Zaslibuje živit a sílit nás mocí svého Ducha, abychom již nyní dorůstali Jeho obrazu a měli podíl na všech Jeho dobrodiních, které nám chce vždy znovu otvírat. Amen.