3.11.2013 - kázání Štěpána Brodského na setkání mládeže na 1Kor 3*9-18


Dnes končí víkendové setkání mládeže královéhradeckého seniorátu v tomto sboru. Vrcholí těmito bohoslužbami a tak zadání pro téma těchto bohoslužeb znělo jasně: Křížem krážem – tedy cestování. Na to se v bibli najde spousta materiálu, můžeme si klidně vybírat mezi putováním Izraelců pouští z Egypta do zaslíbené země, nebo třeba roztodivnou cestou Jonášovou přes hlubiny moře. Volba ovšem nakonec padla na snad největšího cestovatele (a to jak zeměpisně tak i duchovně) apoštola Pavla. Právě jeho cesta křížem krážem tehdy známým světem, právě jeho cesta za křížem, i naší víře může cosi říct, sdělit, povzbudit, poučit. Do podpobna by to vyprávění bylo dost dlouhé, tak jenom několik málo ochutnávek, zato v drobátko dramatickém kabátku. Představste si, že jsem apoštol Pavel.

Jak já nesnáším cestování lodí! A zvláště, když se takhle rozbouří… To mi z toho bývá ouzko a taky trochu šouflo… Pane, prosím tě, nemohl bys… alespoň pro tuto chvíli… chtěl bych jim říct pár slov… ale v tomhle to nějak nejde…

Ale to víš, že bych mohl, pro tentokrát, jak si přeješ, Pavle.

Děkuju ji Pane, však ty sám víš, že jsem tě mnohokrát za sebe neprosil… Moře se uklidnilo, hned je mi líp. Už jsem se toho něco nacestoval… Pamatujete si, kde jsem všude byl? (vyzvídat, kam Pavel všude zavítal… děti budou jmenovat města a Pavel to minimálně komentovat).

To víte, země je veliká a všude je třeba kázat o tom, co  má Bůh pro člověka nachystáno. Proto putuji od místa k místu a všude vyprávím o milosti, se kterou Bůh člověka zve k dobrému životu.

Proto jsem si tě také Pavle povolal…

Ano, já vím, Pane, a vážím si toho. Nebylo tomu takhle od začátku. Moc dobře si pamatuji na tu chvíli našeho setkání. Změnil jsi mi život. Taky jsem dříve dost cestoval, ale úplně s jiným záměrem. Ale ty jsi ke mně pak přišel s tou otázkou. Víte, co se mě zeptal? (Zkusit děti, jestli si vzpomenou.)

Pane, připomeň jim jak to bylo? 

Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?

Tou otázkou jakoby by světlo proniklo do mojí temnoty. Schválně, Pane, pamatuješ, co jsem ti na to tehdy řekl?

Pavle, snad mne nechceš pokoušet? (úsměvně) To víš, že si to pamatuji: Řekl jsi, kdo jsi, Pane?

Ano, to je ta otázka, na kterou jsem hledal odpověď: Kdo jsi… Když člověk přijde na to, kdo je, najednou jeho život dostává smysl, nachází cestu, poznává cíl, kam směřuje. A tys mi na to řekl: Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Jo přesně. Já jsem tě hledal, pronásledoval, pídil se po tobě. A tys za mnou sám přišel a když ses se mnou setkal, změnil jsi můj život na ruby. Dal jsi mi úkol, abych o tobě vyprávěl ostatním, aby i jejich život dostal smysl, aby i oni našli cestu a směřovali k dobrému životnímu cíli.

Ale nebylo to vždycky jednoduché. Hned na začátku jsem se musel vypořádat s jednou moc složitou věcí. Musel jsem tehdy kvůli tomu do Jeruzaléma. Tam jsem se setkal s ostatními apoštoly. Společně jsme tam uspořádali první apoštolský koncil. Měl jsem trochu strach, když jsem tam šel. To víte, byl jsem znám, jako ten, kdo pronásleduje všechny, kdo vyznávají Ježíšovo jméno. A teď jsem se s nimi měl setkat jako jejich spolupracovník.

Petr: Ahoj Pavle

- Buď zdráv, Petře (to je Petr – Ježíšova pravá ruka na zemi) a i ty buď zdráv Jakube (levá ruka). Apoštolé (ové), autority, i oni slyšeli od Ježíše, že mají jeho dobrou zprávu nést do celého světa. 

Petr: Pavle, nezlob se, ale moc nevíme, co si o tom myslet: ty, který jsi pronásledoval nás a naše bratry, teď hlásáš to, co my a ve jménu Ježíšově mluvíš o milosti Boží, která v něm za člověkem přichází…

- Ano mluvím, protože Ježíš si mne našel a pověřil mne tímto úkolem a důkaz toho je, že lidé mému kázání naslouchají 

Petr: Budiž, řekl Petr, my budeme o Ježíši mluvit tady doma, mezi námi Židy a ty jdi k ostatním národům…

- Skvělé, dohodnuto.

Ono to vypadá, že to šlo hladce, ale… ale vlastně to hladce šlo. 

A víš, čím to bylo Pavle?

Jasně že vím, Pane, šlo to hladce, protože to byla tvoje práce. Byl jsi tam s námi. Žehnal jsi naší práci. Když má člověk naději a důvěru, tak jdou mnohé věci snáz. Tohle jsi mne naučil…

To ses dobře naučil Pavle.

Jo naučil jsem se, že vím, kdo jsem a kam vede moje cesta a že po ní mohu kráčet s nadějí a důvěrou.

(dramatická pauza)

A kam máš namířeno teď, Pavle?

Pane, ptáš se, jako bys to nevěděl… Promiň, teď mám namířeno do Říma, ale chtěl bych ještě dál, svět je veliký a jsou na něm různá pěkná místa, kde o tobě chtějí slyšet… o jednom jsem zvlášť slyšel… je to někde na severu, tuším, že se to tam jmenuje Letohrad. Tak bych taky chtěl s kázáním o tobě dorazit. Ale…

Ale co?

Léta přibývají, cesta dlouhá, namáhavá… nevím, jestli se tam osobně dostanu… Co bych tak mohl udělat… poradíte mi (chvíli se handrkuji s dětmi, co udělat) Že bych jim měl napsat dopis?

Správně, i když máš velký a pěkný úkol, nemusíš to všude vyřizovat osobně, napiš jim, pošli za nimi ostatní, rozděl se i o ten úkol…

Skvělé, hned du na to:

Jsme spolupracovníci na Božím díle, a vy jste Boží pole, Boží stavba. Podle milosti Boží, která mi byla dána, jako rozumný stavitel jsem položil základ a druhý na něm staví. Každý ať dává pozor, jak na něm staví. Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy - dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm. Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá? Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh; neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy. Ať nikdo sám sebe neklame. Domnívá-li se někdo z vás, že je v tomto světě moudrý, ať se stane bláznem, aby se stal opravdu moudrým.

To jim pošlu, to by mohlo pro začátek stačit. 

Amen