14. 1. 2007 - Bill Hathaway: Zpět do práce - Lukáš 4, 16-21


Bible nám neříká, co dělali pastýři po návštěvě u jeslí. Myslím si, že se vrátili domů, vyprávěli o těch úžasných věcech, které se staly...a potom se vrátili zpět ke své práci. Je psáno, že mudrci se vrátili domů jinou cestou. Nechtěli se podílet na zlu, proto neposlechli nařízení krále, aby mu pověděli o tom dítěti a jinudy odcestovali do své země. Dá se předpokládat, že odešli zpět ke svému povolání byli moudrými astrology.

Tak, vánoce končí. Zjevení Páně s oslavou tří králů se chýlí ke konci. W. H. Auden, americký básník minulého století, píše na konci svého Vánočního oratoria:

"Tak, to je vše. Teď musíme odstrojit stromek,
dát ozdoby zpět do papírových krabiček...
Stejně jako loni jsme viděli skutečnou vizi a selhali jsme.
Udělat víc, než se jen bavit - to je příjemná možnost,
opět jsme ho poslali pryč.
Přesto ho prosíme, abychom zůstali jeho neposlušnými služebníky,
jako slibující dítě, které nezachová Jeho slovo na dlouhou dobu."

Svátky skončily, "svátky" nazýváme období od Vánoc do Nového roku u nás v Americe, které se pro někoho protáhnou až do Epifanie, kterou nazývají Latinoameričané Den tří králů. A my se vracíme do školy, do práce, i do běžného života v církvi. A rok po roce přemýšlíme, zda se něco změnilo. .. změnilo se něco vlivem toho příběhu? Změnili jsme se nějak my, změnil se svět? Ti tři moudří mužové, kterým jsme si zvykli říkat Kašpar, Melichar a Baltazar, se postavili a šli zpět do práce.

My se vracíme z oslavy vánoc i Zjevení Páně zpět do školy, do práce, do života v církvi. Dnes mě budou zajímat ty praktické kroky "být církví, sborem". Ve dnech "posvátečních" i v ten dnešní den, který zahrnuje instalaci vaší nové farářky - pojďme se podívat se na církev a na službu, do které jsme voláni. Pojďme si osvojit Ježíšův příběh jako něco víc, než jen příjemnou skutečnost. Evangelium nás učí, v čem spočívá Ježíšův život a působení. Po křtu a pokušení na poušti začal Ježíš učit v synagogách v Galileji. Lukáš nám říká, že Ježíš byl "naplněn mocí Ducha svatého" a že "byl ode všech chválen". Potom odešel do své domovské synagogy, kde zahájil své veřejné působení. Bylo kolem toho asi hodně řečí a dobře si můžeme představit tu směs zvědavosti smíšenou s otázkami a možná i trochou skepse. Byl zpět doma; v zástupu byli ti, kteří ho znali jako chlapce, který běhal po vesnici a hrál si s jejich dětmi.

Ježíš četl z proroka Izajáše, jednu ze služebných písní (?) a oznámil něco, co bychom dnes asi nazvali "misijní prohlášení", či "stanovení cíle".
"Duch Hospodinův jest nade mnou:
proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst;
poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku,
abych propustil zdeptané na svobodu,
abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy."

Služba tedy znamená podle Ježíše:
- kázat chudým evangelium
- vyhlašovat zajatým svobodu
- navracet slepým zrak
- osvobozovat utištěné
- vyhlašovat Boží čas

Ti, kdo znají dobře Bibli, si asi všimli toho, že Ježíš vynechal slovo o Boží odplatě, když cituje Izajáše 61. kp., 2. verš. Odplata není součástí jeho díla.

Každý křesťanský sbor a každá generace bojuje o to, aby porozuměla vlastnímu smyslu své služby. Bojujeme i my v USA, obzvláště ti z nás, kteří mají pevné spojení s historií reformované církve. Žijeme mezi nadšením letničních na jedné straně a mezi skepsí nevěřících na straně druhé. Jsme konfrontováni s nárůstem fundamentalismu (velmi nebezpečná forma víry ať v její křesťanské, židovské i muslimské podobě) a se šířícím se sekularismem. Setkáváme se s mnoha způsoby náboženské arogance na straně jedné a současně čelíme opačné tendenci považovat víru za soukromou věc, kdy je víra se bere jako únik před realitou. Někteří se snaží proměnit víru do formy svépomoci, zatímco jiní ji spojují se sociální spravedlností, avšak vyhýbají se modlitbě a odvracejí se od teologie. Ano, církev ve Spojených státech je tlačena různými směry a dnes u nás některé kostely vypadají jako kina a další zase jako muzea. Mezi těmito extrémy se snažíme být církví, která žije svou víru.

Mým úmyslem je, abyste spolu se mnou hledali porozumění co to znamená být církví právě ve vaší době a ve vaší kultuře. Není to lehké, ale Ježíš nám k tomu dává pokyny. Obrací se k proroku Izajáši, tak jako my se obracíme k němu, když hledáme nasměrování:
- kázat chudým evangelium
- vyhlašovat zajatým svobodu
- navracet slepým zrak
- pomáhat utištěným k vysvobození
- vyhlašovat Boží milostivé léto

To jsou náročná přikázání. Jsme voláni k tomu, abychom Bohu sloužili, abychom slavili milosrdenství Pána Ježíše Krista a potom se připojili ke Kristovu dílu, které ve světě koná.

Dnes mi dovolte, abych se vyjádřil jen k jedné z výzev, které Ježíš vyhlásil i žil - navracet slepým zrak. Zmiňuji to, protože věřím, že je to klíčový bod partnerství mezi oběma našimi sbory Teď budu mluvit upřímně: my Američané často nevidíme moc dobře. Přicházím z velké, mocné a bohaté země a my jsme často zaslepeni svou velikostí. Potřebujeme pomoc, abychom viděli, abychom rozšířili náš pohled a někdy také, abychom si náš pohled opravili.

Během posledních let asi 60 našich členů bylo u vás v Letohradě. Děkuji, že jste nás všechny hostili. Stojí vás to čas i energii. Stojí vás čas i energii snášet všechny ty Američany. Děkuji vám. Chci, abyste věděli, že si vaší pohostinnosti. velice vážíme. Také doufám, že si uvědomujete, že jste důležití pro naši víru. Naši členové se od vás vrací s větším porozuměním pro historii církve, s vědomím důležitosti společenství víry i šíře církve Ježíše Krista. Pomáháte nám lépe vidět.

Pro mě je to boj být v církvi. žiji mezi extrémem velkého bohatství a skličující chudoby. Náš národ je ve sporu kvůli válce v Iráku, presbyterní církev je proti této válce od samého počátku. A jak už jsem zmínil dříve, zdá se, že naše společnost se štěpí na dva tábory: arogantní úzkoprsost na jedné straně a nejasný sekularismus na straně druhé. Moje povolání jako pastora je pomáhat sboru najít poctivé místo být církví. A kde by to mělo být? Toto místo se dá nalézt tam, kde lidé:
- přinášejí radostnou zvěst chudým
- osvobozují zajaté
- navracejí zrak slepým
- a pracují k osvobození utištěných

Sdílím modlitby sboru v Annapolis, aby váš i náš sbor našli místo takové věrnosti (opravdovosti)

Je to snadné? Zřídkakdy. Vyžaduje to odvahu? Určitě. Vzpomeňte si, že nejčastější pozdrav anděla ve vánočním příběhu je: "Nebojte se!" Představuji si, že to je Ježíš, kdo nám říká: "Nebojte si být církví ani ve vašem matoucím světském okolí. "Nebojte se" je dobrá zpráva pro církev, když navrací zrak slepým a svobodu utlačovaným. A jak napsal Bill Coffin, jeden z nejlepších presbyteriánů minulých desetiletí:

"Nemůžete myslet přímo se srdcem plným strachu, protože strach hledá bezpečí a ne pravdu. Jestliže je vaše srdce z kamene, nemůžete mít čisté myšlenky - ani v osobních vztazích, ani v mezinárodních. Na druhé straně, srdce plné lásky udržuje pružnou mysl. "

Slyším anděly, kteří říkají církvi dnes: "Nebojte se." Jděte vpřed a buďte církví ve světě. "

Ano, svátky jsou za námi. Je čas vrátit se ke své práci. Pastýři se vrátili zpět ke svým stádům, svatá rodina utekla do Egypta a mudrci se vrací zpět domů. Je psáno, že se vraceli domů jinou cestou. Odmítli podílet se na zlu. Vzepřeli se králi a šli svou vlastní cestou věrnosti. Ať vám Bůh žehná, abyste našli vlastní věrnou cestu domů v Boží milosti.